Silvestrovské rezervace: před 70 lety stát začal pečovat o českou přírodu

Přesně před sedmdesáti lety – na Silvestra 1933 – začal stát v rezervacích chránit nejvzácnější části české přírody. Paradoxně ale některá z těchto území jsou dodnes ohrožena kácením, uměle přemnoženou trofejní zvěří, hnojivy splachovanými z okolní zemědělské půdy či přehnanou turistikou.
Tehdejší československé ministerstvo školství a národní osvěty v poslední prosincový den 1933 vyhlásilo první síť státních přírodních rezervací. Mezi takzvané silvestrovské rezervace, kterých bylo na území dnešní České republiky celkem 108, patří například:
·        Boubínský a Trojmezenský prales – dva z posledních zbytků pralesovitých bučin a smrčin na Šumavě;
·        Žofínský prales v sousedních Novohradských horách;
·        vrch Medník nad sázavským údolím nedaleko Prahy, kde se vyskytuje unikátní třetihorní relikt, květina kandík psí zub;
·        rašeliniště Dářko na Českomoravské vysočině s porosty borovice blatky;
·        šumavské ledovcové Černé a Čertovo jezero a vzácný smrkový les v sousedství;
·        Novozámecký rybník na Českolipsku, jedna z nejdůležitějších hnízdišť desítek druhů vodních ptáků včetně vzácných jeřábů a kriticky ohrožených bukačů;
·        Jeskyně Pekárna, Macocha, Punkevní jeskyně a další části podzemní prostory uprostřed Moravského krasu;
·        Hrabanovská černava u Lysé nad Labem, jeden z posledních zachovalých zlomků polabských mokrých luk a domov ohrožených orchidejí;
·         některá z nejcennějších šumavských rašelinišť – Jezerní slať u Kvildy i Rokytská a Mlynářská slať nedaleko Modravy;
·         bizarní skalní města a útvary v Adršpašsko–teplických skalách na Broumovsku a Prachovských skalách na okraji Českého ráje či Pravčická brána v dnešním národním parku Českosaské Švýcarsko;
·        Mionší, jeden z nejcennějších zbytků jedlobukových pralesů v Beskydech;
·        zachovalé přirozené lesy v údolí Úpořského potoka a sousední Týřovské skály včetně porostu tisů v kaňonu Berounky, v srdci dnešní chráněné krajinné oblasti a biosférické rezervace Křivoklátsko;
·        Velký a Malý Polom, dnes národní přírodní rezervace Polom, zbytky původních pralesů Železných hor;
·        Drbákovské tisy, část dnešní rezervace Drbákov–Albertovy skály v kaňonu Vltavy nad slapskou přehradní nádrží;
·        Třesín, kopec nedaleko Litovle s krápníkovými jeskyněmi a paleontologickým nalezištěm.
Některé z nich byly už dříve chráněny jako soukromé rezervace (mimo jiné Boubínský a Žofínský prales) nebo náhodně zařazeny k ochraně státem. Ale až v roce 1933 začala vznikat koncepční síť chráněných území, o která stát pečuje.
Většina těchto území je dnes národními přírodními rezervacemi či prvními zónami národních parků, několik dalších byla zařazena mezi národní přírodní památky, přírodní rezervace a přírodní památky. Některé z nich se staly součástí rozsáhlejších rezervací. Jsou domovem řady ohrožených druhů včetně puštíka bělavého, jeřába popelavého, bukače, tetřeva i tetřívka, rysa, různých druhů orchidejí, koniklece jarního, břízy zakrslé, lýkovce jedovatého a dalších.
Některá z nich jsou ovšem dodnes ohrožena. Například přemnožená stáda muflonů, která udržují myslivci, doslova spásají malé stromky na Týřově a jen blokáda v roce 1999 zastavila kácení Trojmezenského pralesa.
Jaromír Bláha z Hnutí DUHA řekl:
"Silvestrovské rezervace jsou v odborných kruzích bezmála legendou. Tehdy vlastně stát začal systematicky pečovat o naši přírodu. Zároveň co jméno, to perla. Seznam silvestrovských rezervací je něco jako přehled klenotů české přírody, posledních zbytků našich pralesů, orchidejových luk, rašelinišť, rybníků s rákosinami a vzácnými druhy ptáků, skalních stepí či jeskyní. Řada z těchto míst je také domovem našich nejvzácnějších druhů včetně jeřába, tetřívka, bukače či vzácných květin. Paradoxní je, že dodnes jsou některá z těchto území ohrožena, ať už kácením, přehnanou turistikou, spásáním přemnoženou zvěří, kterou tu pěstují myslivci kvůli trofejím, nebo znečištěním z okolních polí. Za těch sedm desetiletí se ale přístup k ochraně rezervací v Evropě změnil, takže třeba v lesích či na rašeliništích se posledních patnáct či dvacet let namísto konzervování stavu v okamžiku vyhlášení snaží hlavně o ochranu přirozených, člověkem nenarušovaných proměn divokých ekosystémů, zatímco na lukách, stepích a rybnících má zachovat stanoviště ohrožených druhů třeba i řízenými zásahy. Ale u nás se tato koncepce dokonce i v rezervacích zatím prosazuje pomalu."