Nezdravá krajina zvyšuje povodně, potvrzuje nová studie

Nebýt chráněné krajinné oblasti na Třeboňsku, voda by před rokem patrně zaplavila některé části Prahy, jež záplavě unikly. Upozorňuje na to nová studie, kterou k prvnímu výročí kulminace povodně tisíciletí v Praze vydává Hnutí DUHA.
Studie podrobně mapuje poznatky o příspěvku nezdravé krajiny – vybetonovaných a narovnaných koryt, rozoraných říčních niv, smrkových monokultur, vykácených holin, zničené zeleně v zemědělské krajině a dalších škod – k velikosti a síle povodní. Upozorňuje přitom, že ani sebelepší krajina nemůže záplavám zabránit. Ozdravění ale může snížit ničivé účinky povodňové vlny. Analýza také navrhuje konkrétní opatření v zákonech, státním rozpočtu i jinde, která by vláda měla udělat.
Autoři studie například zjistili, že:
·         Na Lužnici, která protéká chráněnou krajinnou oblastí na Třeboňsku s poměrně zdravou krajinou, byla povodeň podstatně pozvolnější než na ostatních řekách – záplavová vlna se roztáhla, byla nižší, delší a pomalejší. Díky tomu dotekla do Vltavy se zpožděním dvou dnů a nepřispěla proto ke kulminaci v Praze, což mohlo při těsných rozdílech zachránit některé části města.
·         Při holosečném kácení dochází vinou slunečního žáru na velké pasece a těžké mechanizace v lesní půdě prakticky k rozpadu a odnosu humusu a půdy, do kterého se voda vsakuje, takže zde na několik let při dešti několikanásobně roste odtok.
·         Buky a duby, které mají rozsáhlé kořeny, na dostatečně hluboké půdě zachycují několikanásobně více vody než smrkové monokultury.
·         Poslední tři velké komplexy lužních lesů a luk na Moravě v roce 1997 zadržely třikrát více vody než všechny přehrady v povodí Moravy a Odry dohromady.
·         Upravením koryt potoků se snižuje množství zachycené vody o 60-70 %. Každý metr přírodního toku drobného potůčku zadrží 2,5 kubíku vody.
·         Státní program obnovy přirozených koryt a niv dostává ze státního rozpočtu tak malé příspěvky, že se za deset let podařilo opravit pouze 2,7 promile vybetonovaných a narovnaných toků.
Studie zároveň upozorňuje, že zatímco úplné ozdravění krajiny je úkol na desítky let, některá důležitá opatření lze udělat snadno a rychle. Doporučuje například změnou zákona omezit rozlohu holosečného kácení, zvětšit povinný podíl místně příslušných druhů stromů při lesní výsadbě, legislativou stanovit povinné minimální pásy luk a lesů podél řek či potoků ve volné krajině a zvýšit rozpočet programů, které zajišťují obnovu krajiny.
Martin Sucharda z Hnutí DUHA řekl:
"Studie potvrzuje to, na co odborníci upozorňují už řadu let – že obrovské lány, likvidace zeleně, rozorané nivy, vybetonovaná koryta, smrkové monokultury a holosečné kácení zvyšují riziko povodní. Ani sebelepší krajina povodním nezabrání, ale zejména při malých místních katastrofách může podstatně snížit škody. Ovšem někdy pomůže i na velkých řekách. Například zdravá krajina na Třeboňsku loni podstatně snížila a opozdila kulminaci povodně na Lužnici a tím omezila i velikost nejhorší záplavy v Praze. Ozdravit krajinu bude trvat desetiletí, ale některá důležitá opatření lze udělat rychle a snadno a riziko katastrofy tak alespoň částečně snížit. Vláda by měla navrhnout balíček změn zákonů, které by tato opatření zajistily."
Kompletní studii lze stáhnout na
http://www.hnutiduha.cz/publikace/studie/povodne_krajina.zip