Co Daniel Beneš zítra na valné hromadě nepoví: Každá rodina posílá ČEZu skryté dotace 2 600 korun ročně za zdraví poškozené starými uhelnými elektrárnami

Na zítřejší valné hromadě ČEZu neřekne generální ředitel akcionářům ani občanům – kteří jsou prostřednictvím státu vlastníky 70 % strategické firmy – že účetnictví společnosti neobsahuje zásadní položku. Jedná se o asi 6,5 miliard korun, které poskytujeme ČEZu my všichni jako skryté dotace pro jeho zastaralé uhelné elektrárny Počerady, Mělník II a III a Dětmarovice [1]. To je 2600 Kč na průměrnou čtyřčlennou rodinu. Další miliardové škody samozřejmě způsobují i modernizované elektrárny a také teplárny.

ČEZ (ani jiní provozovatelé uhelných elektráren) totiž neplatí za škody, které způsobuje znečištěné ovzduší spalováním uhlí tak, že zvyšuje nemocnost a pracovní neschopnost. Ukazuje to studie Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy [1]. Tyto škody zaplatí občané ze zdravotního a nemocenského pojištění či z daní. Pokud by ČEZ a další elektrárenské společnosti v ČR i EU tyto náklady na výrobu elektřiny z uhlí platily, bylo by rázem ekonomicky výhodnější začít stavět větrné elektrárny a další obnovitelné zdroje a staré uhelné elektrárny zavírat.
 
Skryté dotace pro zastaralé uhelné elektrárny chybí však i v účetnictví Severní energetické, a.s. (2,7 miliardy Kč na pokrytí škod způsobované elektrárnou Chvaletice) a Sokolovské uhelné, a.s. (1,8 miliardy Kč za elektrárnu Tisová) [1]. To také ukazuje, že problému se ČEZ nemůže zbavit prodejem elektráren, neboť občané a stát se účtů za znečištěné ovzduší nezbaví. Oba škodlivé provozy totiž ještě před třemi lety provozoval ČEZ. Prodej elektráren tyto škody samozřejmě neodstranil. V případě elektrárny Chvaletice naopak hrozí prodloužení jejího provozu a tedy i délka působení škod.

Přitom zmíněné nejstarší a nejšpinavější elektrárny vůbec nepotřebujeme. Vyrábějí všechny dohromady o 12 % elektřiny méně, než kolik ČR vyváží [2]. Vývoz nedává ani ekonomickou logiku, stát získá na daních a dividendách daleko méně než tratí na škodách.

Zbytečný provoz zastaralých uhelných elektráren je mimo jiné důsledkem nefungujícího systému emisního obchodování (EU ETS), který měl zahrnout do ceny fosilních paliv právě i způsobované škody. Vysoké množství povolenek v systému dané řadou výjimek a bezplatně přidělované povolenky vedou k trvale nízkému poplatku za emise, který se ani zdaleka neblíží skutečným nákladům s nimi spojeným (tedy škodám na zdraví a životním prostředí). Špatnému systému nepomáhají ani nízké poplatky za vypouštění znečišťujících látek do ovzduší, které kryjí zlomek negativních dopadů.

Situaci proto řeší jednotlivé státy, například Británie, zákonem o snižování emisí. Naše země však podobný antifosilní zákon stále nemá. Ministr životního prostředí Richard Brabec jej nezvládl vytvořit a předložit vládě, přestože se k němu vláda zavázala již před třemi lety v programovém prohlášení [3].

Potřebnost antifosilního zákona dokládá i fakt, že Státní energetická koncepce ČR (SEK) sice již od roku 2014 obsahuje konkrétní úkoly proti plýtvání uhlím v zastaralých elektrárnách, když je však ministr průmyslu vložil do návrhu novely energetického zákona, poslanci je odmítli. Obdobně se nedaří vytlačit uhlí z domácích kotlů a kamen. Dle SEK mají vznikat větrné elektrárny, ale vláda se ani nepokusila prosadit jejich rozumnou podporu.
 
Jiří Koželouh, programový ředitel Hnutí DUHA, řekl:
„Strategická státní firma – kterou prostřednictvím většinového státního podílu spoluvlastní každý z nás – by měla akcionářům, vládě i občanům předkládat kompletní účty. Tedy včetně částky za to, kolik každý z nás zaplatí za znečištění ze zastaralých a nepotřebných uhelných elektráren. Poslední odborné výpočty ukazují, že průměrná čtyřčlená rodina za to posílá ČEZu ročně skrytou dotaci 2 500 korun. Kdyby miliardové škody ročně musel zaplatiti ČEZ, tak by rázem zbytečné zdroje zavřel a začal stavět třeba větrné turbíny a mohl by nabízet lidem podíly v projektech místo inkasování dotací na uhlí. “


Kontakt:

Jan Piňos, média a komunikace, 731 465 279, jan.pinos@hnutiduha.cz


Poznámky:

[1] Měrné externí náklady výroby elektrické energie v uhelných parních elektrárnách v České republice, COŽP, Univerzita Karlova (2012). - Studie je již pět let stará a aktuální škody mohou být kvůli nižší výrobě a menšímu znečištění z některých provozů nižší, ale i tak stále jde o několik miliard korun.

[2] Česká republika je 5. největším vývozcem elektřiny na světě. V absolutních objemech, nikoliv v přepočtu na obyvatele. V tomto jsme druzí, předstihuje nás jen Paraguay s hydroelektrárnou Itaipu o výkonu sedmi Temelínů. Kdyby se zavřelo 6 zastaralých uhelných elektráren, tak stále ještě budeme vývozci elektřin. Jedná se o zmiňované nemodernizované elektrárny ČEZ Počerady (uhelné bloky, nikoliv nové paroplynové), Mělník II a III a Dětmarovice. A dále elektrárna Chvaletice (patřící Severní energetické, a.s., která ji koupila od ČEZ) a elektrárna Tisová (nedávno ji ČEZ prodal Sokolovské uhelné, a.s.). Elektrárny dohromady vyrábí ročně 14 TWh elektřiny z uhlí. Roční vývoz elektřiny z ČR činí 16 TWh.

[3] Program vlády slibuje srazit kritickou závislost na fosilních palivech a zlepšit recyklaci odpadu: http://www.hnutiduha.cz/aktualne/program-vlady-slibuje-srazit-kritickou-...