Moravskoslezský vicehejtman Josef Jalůvka (ODS) se snaží přimět ministra životního prostředí, aby zneužil svého postavení k porušování zákona. Potvrdil to  Ekologický právní servis ve svém vyjádření, které zpracoval pro občanské sdružení Beskydčan a Hnutí DUHA [1].
Obě organizace proto dnes vyzvaly ostravské politiky, aby přestali s nátlakem, kterým prosazují komerční zájmy provozovatelů lyžařského vleku v chráněném lese na Lysé hoře na úkor vzácné beskydské přírody a turistů. Vyjádření zveřejnily na improvizované tiskové konferenci ve Frýdlantě nad Ostravicí.
Jalůvka řekl, že "proti…rozhodnutí není odvolání, my však přesto chceme, aby [ministerstvo životního prostředí] své rozhodnutí [ve věci sjezdovky na Lysé hoře] změnilo" [2]. To je však možné pouze za cenu svévolného porušení zákona. Právníci potvrdili, že platné Ambrozkovo rozhodnutí lze změnit pouze soudně.
Upozornili také, že podle práva ministr musel žádost o provoz sjezdovky, která vznikla jako černá stavba, zamítnout. Zákon totiž takové projekty v prvních, nejvzácnějších zónách chráněných krajinných oblastí výslovně zakazuje. Právě vrchol Lysé hory mezi taková území patří.
Aby dostali zvláštní výjimku, která by umožnila porušení zákona, museli by majitelé mimo vší pochybnost prokázat, že komerční provoz jejich podniku představuje "veřejný zájem, který výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody". Takový důkaz ale v podkladech, které ministrovi předložili, chybí.
Leo Košťál z občanského sdružení Beskydčan řekl:
"Občanské sdružení již řadu let usiluje o úpravu poměrů na vrcholu tak, aby mohl být trvale udržitelně využíván k prospěchu místních obyvatel.  Po letech ignorování nezákonností bychom uvítali, aby krajští politici vnímali skutečné potřeby všech obyvatel regionu – tedy i těch žijících přímo v Beskydech.  Je čas přestat politikařit, pojďme chránit dochovalé dědictví i pro naše potomky.“
Michal Rezek z Hnutí DUHA řekl:
"Veřejnost od Ambrozka očekává, že bude pečovat o ochranu společné beskydské přírody a dodržovat zákon, nikoli zajišťovat soukromé komerční zájmy vlekařů [3]. Požadavek vicehejtmana Jalůvky, aby ministr nehleděl na právo, "našel nějakou cestičku" a svévolně roztrhal platný správní akt, je neuvěřitelný. Zalesnění sjezdovky, která vznikla ilegálně, je dobrou zprávou pro ochranu vzácné beskydské přírody a pro turisty i další milovníky hor."
Poznámky:
[1] Vyjádření Ekologického právního servisu tvoří přílohu tiskové zprávy.
[2] Mf DNES, 17. ledna 2003
[3] Politici proti rozhodnutí o Lysé hoře rozpoutali masivní kampaň - podobně jako když Ambrozkův předchůdce Miloš Kužvart omezil provoz vleků v národní přírodní rezervaci na Pradědu. Později se však ukázalo, že tento verdikt má širokou podporu. Podle průzkumu veřejného mínění dokonce i v Moravskoslezském kraji dává vlekům přednost před ochranou přírody pouze 26 % dotázaných.
Průzkum zpracovala agentura TN Sofres-Factum pro Správu chráněných krajinných oblastí. Celostátně 65 % lidí dává přednost ochraně přírody, zatímco vleky podporuje 17 % dotázaných.
Detaily v tiskové zprávě Hnutí  DUHA: www.hnutiduha.cz/toolkit02.shtml?x=88085, průzkum a podrobný informační list: www.hnutiduha.cz/aktivity/praded.htm.
---------
Stanovisko k veřejným prohlášením zástupce hejtmana Moravskoslezského kraje a dalších politiků, týkajících se provozu sjezdovek na Lysé hoře
V uplynulých dnech byla v regionálních i celostátních médiích zveřejněna řada výroků politiků a úředníků z Moravskoslezského kraje, reagujících na rozhodnutí ministra životního prostředí o žádostech o udělení výjimek k provozu lyžařských sjezdovek na Lysé hoře. Některé z těchto výroků jsou natolik nepřesné a zavádějící, že k nim jako organizace právníků, zabývajících se právem ochrany životního prostředí a správním právem, považujeme za nutné uvést:
1. Podle tvrzení zástupce hejtmana Moravskoslezského kraje bude „rada kraje jednat o způsobu tlaku na ministra životního prostředí“. Žádný zákon však  neumožňuje radě kraje  vykonávat jakýkoli „tlak“ na ministra vlády České republiky. Kompetence rady kraje vymezuje zákon č. 129/2000 Sb., o krajích, především jeho §  59 Mezi tyto kompetence rady, stejně jako žádného jiného orgánu kraje,  v žádném případě nepatří možnost vykonávat „tlak“ na rozhodování ministerstev a ministrů ve správním řízení, tím méně pak na změnu jejich pravomocných rozhodnutí.
 
2. Zástupce hejtmana Moravskoslezského kraje dále uvedl: „Ministerstvo se sice tváří, že  proti jeho rozhodnutí není odvolání, my však přesto chceme, aby své rozhodnutí změnilo“.Skutečnost, že proti rozhodnutí ministra životního prostředí není možné podat odvolání, však nevyplývá z toho, „jak se ministerstvo tváří“, ale z  § 59 odst.- 4 a § 61 odst. 3 zákona o správním řízení (správního řádu). Změna rozhodnutí ministra (obnova řízení) by přicházela v úvahu pouze za zákonem vymezených podmínek, jejichž existence je krajně nepravděpodobná. Rozhodnutí mohou účastníci řízení (nikoliv tedy např. orgány kraje) napadnout soudní cestou.
3. V citovaných vyjádřeních se dále objevil argument, že sjezdovka, pro níž ministr neudělil výjimku, je obsažena v územních plánech obcí i kraje. Tato skutečnost však rozhodnutí ministra nijak nezpochybňuje. Soulad určité činnosti v území  s územním plánem je z hlediska zákona vždy  nutnou, nikoli však vždy dostatečnou podmínkou jejího provozování. Ministr a ministerstvo nejsou při svém rozhodování vázání územními plány, ale výlučně zákonem.
4. Z vyjádření politiků konečně vyplývá, že považují rozhodnutí ministra za jakýsi jeho  svévolný zákaz činnosti, jejíž provozování v daném území by mělo jinak být zcela běžnou záležitostí. Provozování sjezdovek pak označují za „veřejný zájem“. Realita je však  taková, že zákon takovouto činnost v I. zóně CHKO principiálně zakazuje. Ministerstvo může z tohoto zákazu udělit výjimku, avšak pouze v případě, v konkrétním případě že „jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody a krajiny.“ Existence takovéhoto „jiného veřejného zájmu“. by musela být v řízení jednoznačně prokázána. To je v tomto případě takřka nemožné, neboť provoz jednotlivé sjezdovky, navíc využívané relativně omezenou skupinou lyžařů, nelze za veřejný zájem považovat.
Ze všech výše uvedených důvodů se domníváme, že ministr rozhodl tak, jak podle platných zákonů rozhodnout musel. Výše zmíněné výroky  pak v uvedených souvislostech dle našeho názoru svědčí o zásadní neznalosti (případně ignoraci) právní úpravy povolování činností v chráněných územích, resp. základních principů rozhodování správních úřadů obecně.
      
Mgr. Pavel Černý
za Ekologický právní servis