Prodloužení lhůty k zalesnění po kůrovcové kalamitě nestačí, důležitá je přirozená obnova

Ministerstvo zemědělství dnes zveřejnilo aktualizaci opatření obecné povahy k řešení kůrovcové kalamity: https://eagri.cz/public/web/mze/tiskovy-servis/tiskove-zpravy/x2022_prestoze-kurovcova-kalamita-ustupuje.html

Jaromír Bláha, expert na ochranu lesů Hnutí DUHA, k tomu řekl:

„Prodloužení lhůty k zalesnění je potřebné. Ale proto, abychom mohli vypěstovat odolnější věkově různorodé lesy, je prodloužení lhůty k zalesnění na 5 let nedostačující. Ministerstvo zemědělství by mělo urychleně vydat novelu lesního zákona, která povinné lhůty k zalesnění zcela zruší a dá tak prostor přírodní regeneraci lesů a volbě vlastníků lesů. Lesy vzniklé z přirozené obnovy jsou mnohem odolnější než lesy uměle vysázené. K umělé výsadbě je potřeba přistoupit pouze tam, kde není naděje na přirozené zmlazení listnáčů a jedlí. Na kalamitních holinách by měl nový les vznikat přes fázi takzvaných přípravných dřevin, jako je bříza, jeřáb či osika ad., které pomohou zotavení  lesní půdy a zabezpečí potřebný stín pro stínomilné buky či jedle.

Informace ministerstva, že „neprodlužuje možnost odložení těžby kůrovcových souší“ je velmi nešťastně formulovaná. V žádném případě to neznamená, že by vlastníci lesů museli souše vykácet. Povinnost přednostního kácení se týká pouze těch stromů, ze kterých hrozí šíření kůrovce. Lesní zákon to v §33 odstavci 1 jasně formuluje takto: „Vlastník lesa je povinen přednostně provádět těžbu nahodilou tak, aby nedocházelo k vývinu, šíření a přemnožení škodlivých organismů“. Vlastníci tedy nemusí kácet souše, ze kterých již nehrozí šíření kůrovce. Ostatně by to mohlo být někde v rozporu hned s následujícím ustanovením lesního zákona, které říká, že „Za účelem předcházení degradace lesní půdy a pro zachování mimoprodukčních funkcí lesa ponechává vlastník lesa v lese odpovídající množství těžebních zbytků a na dožití a k zetlení určených stromů či jejich částí.“ Ponechání starých stromů, souší a tlejícího dřeva je zásadní pro zdraví lesa – zachování potřebných živin a biodiverzity. Na starých stromech a tlejícím dřevu je závislá třetina druhů organismů, které v lese žijí, respektive měly by žít. Kácet souše má význam kolem cest, kde by jejich pád mohl ohrozit návštěvníky lesa.“