Šumava deset let po mírumilovné blokádě kácení v Trojmezenském pralese

Mírumilovná blokáda byla úspěšná, měla smysl a otevřela veřejnou diskusi o poslání národního parku Šumava. Tak hodnotí výsledky přesně deset let staré akce odborníci, kteří při terénní pochůzce zjišťovali, jak prales v poslední dekádě vyvíjel. Společně se zástupci Hnutí DUHA konstatovali, že se podařilo zachránit nejdochovalejší zbytek horského smrkového pralesa ve střední Evropě, který nyní poskytuje srovnání s jinými způsoby péče [1].

K protestu vyzvala pětice renomovaných vědců poté, co tehdejší ministr Miloš Kužvart rozhodl i přes veškerá doporučení odborné veřejnosti umožnit kácení i v nejvzácnějších pralesích Šumavy.

Vědci tehdy ve výzvě uvedli: 'Zatímco však po žíru kůrovce zůstává prales pralesem, motorové pily jej zničí navždy. Je to jako kdybychom chtěli Karlštejn zachránit tím, že jej srovnáme se zemí a vystavíme na jeho místě nový, panelový. ... Tam, kde technokratické smýšlení a politická řešení vítězí nad odbornými argumenty, tam, kde se nedbá platných zákonů, může přírodě pomoci jedině občanská angažovanost. Vyzýváme proto veřejnost k protestu - mírumilovné blokádě kácení v prvních zónách Národního parku Šumava. Tak jako bychom nikdy nedopustili, aby novodobí plánovači zbořili Národní divadlo, nedopusťme, aby zničili divadlo přírody - zbytky přirozených lesů v srdci Šumavy!' [2].

Po blokádě byla pozvána odborná mise Světového svazu ochrany přírody (IUCN), která doporučila zvětšit a scelit jádrová území, kde se nezasahuje do přírodních procesů tak, aby do 3-5 let zahrnovala 30-40% rozlohy parku. Toto doporučení ale dodnes není naplněno. Pozitivem je, že i díky akci Hnutí DUHA zde mohla správa parku v roce 2006 otevřít pro veřejnost naučnou poznávací stezku, která návštěvníkům ukazuje přirozenou obnovu horského smrkového pralesa.

K mezinárodním pravidlům pro národní parky patří i zásada, že část každého z nich je ponechána divoké přírodě. Platí to v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Francii, ve Skandinávii a všude jinde – a samozřejmě by to mělo platit i na Šumavě. Musíme si vybrat: buď v některých částech Šumavy budou lesy s odumřelými stromy, pod jejichž ochranou vyrůstají mladé smrčky – nebo je vykácíme a vzniknou zde holé kopce.

Jaromír Bláha z Hnutí DUHA řekl:
„Pralesy jsou místa, kde lidé nekácí stromy a kde hospodaří pouze příroda. Jen díky blokádě kácení před deseti lety zůstal zachován nejdochovalejší středoevropský horský smrkový prales na Trojmezné. Jeho další vývoj byl poučný. Ačkoliv všichni očekávali opak, početnost lýkožroutů po blokádě překvapivě poklesla. Teprve po suchém roce 2003 došlo k jeho prudkému nárůstu. Ukázalo se tak, že klimatické změny mají na množení kůrovce mnohem větší vliv než pokusy o jeho asanaci. Nyní pod suchými stromy vyrůstá průměrně více než pět tisíc mladých stromků na hektar. K obnově horského lesa by přitom postačovala desetina. Z národních parků musíme těžit poučení a ne dřevo.“

Poznámky:

[1] Závěry terénní pochůzky k 10. výročí mírumilovné blokády kácení v Trojmezenském pralese

Deset let od ukončení mírumilovné blokády kácení se uskutečnila terénní pochůzka v Trojmezenském pralese a jeho širším okolí. Účastníci se shodli na těchto závěrech a doporučeních:

    * Blokáda byla úspěšná a měla smysl. Zachovala kontinuitu vývoje pralesa, který nyní poskytuje srovnání s jinými způsoby péče. Zachránila nejdochovalejší zbytek horského smrkového pralesa ve střední Evropě. Prales zůstává pralesem pouze tam, kde v něm člověk nekácí a jinak přímo nezasahuje.

    * Poděkování patří všem účastníkům blokády, kteří se o to nezměrným osobním nasazením zasloužili.

    * Blokáda změnila vývoj národního parku, protože otevřela veřejnou diskusi o jeho poslání. Následně po blokádě byla pozvána odborná mise Světového svazu ochrany přírody (IUCN), která doporučila zvětšit a scelit jádrová území, kde se nezasahuje do přírodních procesů tak, aby do 3-5 let zahrnovala 30-40% rozlohy parku. Toto doporučení není dodnes naplněno. S obavami sledujeme další odsouvání tohoto závazku na pozdější dobu.

    * Blokáda vedla ke změně přístupu správy národního parku k veřejnosti, která později začala objektivně informovat o významu přírodních procesů. Díky blokádě zde mohla správa parku v roce 2006 otevřít pro veřejnost naučnou poznávací stezku, která návštěvníkům ukazuje přirozenou obnovu horského smrkového pralesa.

    * Stále chybí přenos poučení z deseti let přírodního vývoje a vědeckého výzkumu na rozhodování politiků. Přetrvává snaha politicky ovlivňovat řízení národního parku namísto řízení odborného.

Doporučujeme:

    * Rozšířit a scelit bezzásahová území tak, aby v nich mohla proběhnout celá gradace kůrovce a nedocházelo k vytváření velkých holin. Má-li plnit národní park své poslání ochrany přirozených proměn ekosystémů a jejich vývoje, musí být bezzásahová území tak velká, aby v nich mohly probíhat i prostorově rozsáhlejší přírodní děje.

    * Mimo bezzásahová území důsledně vyhledávat a asanovat čerstvě napadené stromy především v izolovaných ohniskách před frontou  kůrovce, aby nedocházelo k jeho rozsevu. Ne tak, jak jsme to viděli při terénní pochůzce v oblasti kolem Schwarzenberského kanálu.

    * Naopak, v této fázi gradace ustoupit od plošných asanačních zásahů proti kůrovci na frontě (čelní pásmo plošného napadení lesa), při kterých vznikají velké holiny a zásahy přitom vzhledem ke stávajícímu poškození nemohou přispět k potlačení kůrovce.

    * V bezzásahových územích skutečně vyloučit veškeré zásahy do přírodních procesů. Vítáme snahu správy Národního parku Šumava o používání šetrných metod boje s kůrovcem, jako je například aplikace entomopatogenní houby Baeuveria bassiana, ale měly by být používány výhradně mimo bezzásahová území.

V Nové Peci dne 18. září 2009

Se vzpomínkou na vyzyvatele blokády Ing. Karla Kaňáka, CSc., Ing. Igora Míchala, CSc. a Prof. Dr. Ing. Dalibora Povolného, DrSc., kteří se desetiletého výročí nedožili.

Účastníci pochůzky:

Dr. Jaromír Bláha, program Lesy Hnutí DUHA
Dr. Petr Doležal, Ph.D., ekofyziolog, zabývá se fyziologií a populační dynamikou lýkožrouta smrkového, Entomologický ústav, Biologické centrum Akademie věd ČR České Budějovice
Dr. Jakub Hruška, CSc., Česká geologická služba, předseda Vědecké rady NP Šumava, člen odborného grémia ministra životního prostředí pro národní parky
Ing. Leo Košťál, lesník, člen odborného grémia ministra životního prostředí pro národní parky, vyzyvatel blokády
Dr. Richard Višňák, Ph.D., geobotanik
Dr. Mojmír Vlašín, zoolog, Ekologický institut Veronica Brno, vyzyvatel blokády

[2] Výzva k zahájení blokády:

Zachraňme zbytky šumavských pralesů!

Šumava, nyní národní park, po dlouhá léta špatně dostupná turistům i průmyslovému rozvoji, uchovala ve svém nitru zbytky pralesovitých porostů a přirozených lesů. Trojmezenský prales a Smrčina - největší komplex horského smrkového lesa v České republice, lesy nad jezerem Laka, Modravské slatě .....

Tyto perly našeho přírodního dědictví chce dnes správa parku kvůli kůrovci zlikvidovat motorovými pilami. Zatímco však po žíru kůrovce zůstává prales pralesem, motorové pily jej zničí navždy. Je to jako kdybychom chtěli Karlštejn zachránit tím, že jej srovnáme se zemí a vystavíme na jeho místě nový, panelový.

Není pravda, že první zóny jsou ohniskem kůrovce a ohrožují okolní lesy. Je tomu naopak. Problém Šumavy spočívá v neefektivním boji s kůrovcem v zónách druhých. Jsme velmi znepokojeni představou, že osud druhých zón by měl potkat i nejcennější zóny první.

Tam, kde technokratické smýšlení a politická řešení vítězí nad odbornými argumenty, tam, kde se nedbá platných zákonů, může přírodě pomoci jedině občanská angažovanost. Vyzýváme proto veřejnost k protestu - mírumilovné blokádě kácení v prvních zónách Národního parku Šumava. Tak jako bychom nikdy nedopustili, aby novodobí plánovači zbořili Národní divadlo, nedopusťme, aby zničili divadlo přírody - zbytky přirozených lesů v srdci Šumavy!

Ing. Karel Kaňák CSc., vědecký pracovník, lesník
Ing. Leo Košťál, člen odborného grémia ministra životního prostředí pro národní parky, lesník
Ing. Igor Míchal CSc., lesník a ekolog, předseda Vědecké rady Krkonošského NP
Prof.Dr.Ing.Dalibor Povolný DrSc., emeritní profesor Mendelovy lesnické a zemědělské university Brno, entomolog
RNDr. Mojmír Vlašín, zoolog