Češi mění podnebí – vláda to chce změnit

Ekologické organizace přivítaly dnes přijatý vládní program jako první krok ke snížení rekordního českého příspěvku ke znečištění, které způsobuje globální změny podnebí. Špidlův kabinet schválil snížení exhalací oxidu uhličitého bezmála o třetinu během necelých dvou desetiletí. Vláda se v Národním programu na zmírnění dopadů změny klimatu v České republice rozhodla pokračovat ve snižování znečištění i po  termínu ke splnění Kjótského protokolu: "snížit měrné emise CO2 na obyvatele do roku 2020 o 30 % v porovnání s rokem 2000" a "pokračovat v zahájeném trendu do roku 2030". Během dvou desetiletí by tak české exhalace klesly z více než 12 tun na obyvatele a rok na zhruba 8,7 tuny. Země evropské patnáctky jsou přibližně na této úrovni nyní.  Jde o historicky první konkrétní český vládní závazek snižovat exhalace oxidu uhličitého [1].  Česká republika patří k nejhorším znečišťovatelům v Evropě i na světě. V roce 2001 – posledním, pro který jsou statistická data – byly české exhalace v přepočtu na hlavu nejvyšší ze všech 25 států rozšířené Evropské unie. Program ovšem jen velmi vágně formuluje připravovaná opatření. Požaduje, aby do roku 2030 pětina energie pocházela z čistých zdrojů, jako jsou větrné či malé vodní elektrárny, solární kolektory a spalování biomasy a bioplynu. V roce 2020 mají 20 % spotřeby v dopravě  pokrýt  alternativní paliva – zemní plyn a bioetanol. Konkrétní kroky k dosažení těchto záměrů, například ekologická daňová reforma, jsou ale stanoveny jen velmi obecně. Přitom prvním testem vládního programu bude takzvaný národní alokační plán pro obchodování s emisemi, který ministři musí dokončit a odeslat Evropské  komisi do konce dubna. V něm stanoví objem oxidu uhličitého, který  dovolí vypouštět jednotlivým elektrárenským, hutním či cementářským společnostem a dalším znečišťovatelům.  Ministerstvo životního prostředí  za zavřenými dveřmi  vyjednává s průmyslovými firmami o podrobnostech. Klíčové bude rozhodnutí o celkovém objemu znečištění,  na jehož základě se limity exhalací rozdělí mezi jednotlivé podniky. Ambrozkův úřad podle neoficiálních informací uvažuje, že  povolí podnikům znečišťovat prakticky stejně jako v posledních pěti letech. Tím by se z národního programu stal cár papíru, protože by sice požadoval snížení znečištění, ovšem  jednotlivé společnosti by mohly pokračovat v dosavadních exhalacích.  Podobně by překážkou byla také energetická koncepce ministra průmyslu a obchodu, o které bude vláda hlasovat příští týden. Milan Urban ve svém plánu počítá s podstatně vyššími exhalacemi: v roce 2020 by znečištění mělo překračovat 10 tun na obyvatele. Klára Sutlovičová z Centra pro dopravu a energetiku řekla: "Česká republika má nyní výjimečnou šanci konečně převzít zodpovědnost za svůj nemalý příspěvek k nejvážnějšmu globálnímu problému. To, zda dnes přijatý program myslí opravdu vážně, se ukáže už příští měsíc. Každý z nás bude mít možnost to posoudit. Prvním velkým testem bude rozdělení limitů znečištění jednotlivým podnikům." Petr Holub z Hnutí DUHA řekl: "Hlavní je, že vláda vůbec z českého příspěvku ke globálním změnám podnebí udělala domácí téma. Ministři tímto programem vlastně říkají, že cílem snižování exhalací je v prvé řadě omezit naše rekordní znečištění, nejen splnit mezinárodní smlouvy. Česká republika patří mezi nejhorší evropské i světové znečišťovatele a politici s tím musí něco dělat. Poprvé v historii stanovili svůj vlastní konkrétní cíl snižování znečištění. Teď záleží na tom, zda záměry snižování exhalací doplní také konkrétní opatření, nebo zda zůstanou jen na papíře. Ovšem energetická koncepce, o které má vláda hlasovat za týden, počítá s podstatně většími exhalacemi. Znamená to, že ministři dnes schválený program příští středu zase zruší?"  Poznámky:  [1] Státní politika životního prostředí z roku 2001 požaduje, aby exhalace v roce 2005 byly o 20 % nižší než v roce 1990. Ovšem už v okamžiku schválení bylo znečištění nižší o 24 %, takže ve skutečnosti o žádný závazek snižovat exhalace nešlo. Podobně i závazek v Kjótském protokolu byl pohodlně splněn už v okamžiku, kdy jej Česká republika podepsala, respektive ratifikovala.