Vědci z celé Evropy varují před způsobem rozdělení 10 000 miliard korun zemědělských dotací, které bude v následujících sedmi letech rozdělovat Evropská unie. [1] Návrhy dotací dle nich neřeší a dokonce mohou zhoršit klimatickou změnu, kritický stav biodiverzity i živobytí zemědělců samotných. Těmto škodlivým dopadům by v České republice mohlo zabránit Ministerstvo zemědělství, avšak jím připravovaný Strategický plán jde zatím ve stejných kolejích.

Již v březnu vydalo 3600 evropských odborníků a vědců zprávu, která doporučovala významnou proměnu podoby zemědělských dotací, ale Evropská komise ji nezohlednila. [2] Nyní vědci upozorňují na to, že návrhy Evropského parlamentu i členských států „ohrožují životní prostředí i budoucnost zemědělců a hospodaření”. Žádný z nyní diskutovaných návrhů také není „v souladu s ambiciózními cíli Zelené dohody pro Evropu”. Dle vědců pomíjí dosažitelné ekologické cíle zahrnující například dosažení 10 % plochy krajinných prvků na zemědělských plochách či 25 % plochy obhospodařované v režimu ekologického zemědělství. Namísto toho „podrývají téměř každý environmentální nástroj Společné zemědělské politiky”.

Vědci varují, že pokud se zemědělské dotace a praxe významně nepromění, budou zemědělci „v nebezpečné situaci vzhledem ke klimatickým změnám, environmentální degradaci i socioekonomickým změnám” a nebudou se moci na změny adaptovat. Ve svém stanovisku kritizují například tzv. přímé platby na hektar, které nejenom zhoršují stav krajiny a půdy, ale také zvyšují nerovnosti mezi menšími a většími zemědělci. Řešení vidí například v rušení či povinném zastropování přímých plateb na hektar, nastavení silných základních podmínek pro získávání dotací, snížení intenzity a vhodném obhospodařování cenných luk a pastvin, nastavení ambiciózních doplňkových plateb za ekologické postupy či větší podpoře pro ekologické zemědělství. 

Vědci také upozorňují, že špatné nastavení dotací povede k další polarizaci společnosti a frustraci zemědělců i zbytku společnosti, kdy zemědělci budou finančně stále primárně podporováni v neudržitelné praxi s velkými ekologickými i sociálními dopady, zatímco veřejnost bude oprávněně poukazovat na zhoršující se stav biodiverzity a půdy. Místo toho by dotace měly podporovat „win-win možnost, která přináší prospěch zemědělcům i životnímu prostředí”.

Kritizují také narativ potravinové soběstačnosti a nutnosti udržet či zvyšovat produkci kvůli nakrmení lidstva, protože „potravinová bezpečnost je z většiny věcí distribuce jídla, úrovně příjmu spotřebitelů, plýtvání potravinami a pokřivených tržních stimulů” a „více půdy je použito pro krmivo pro zvířata a produkci bioenergie než pro rostlinnou potravu určenou přímo pro lidskou spotřebu”.

Ministr Toman ve své odpovědi na Otevřený dopis ekologických organizací k přípravě českého Strategického plánu Společné zemědělské politiky [3] napsal, že „je naší povinností zajistit, aby se z veřejných prostředků nepodporovaly intervence s negativními vedlejšími důsledky na životní prostředí”. [4] Hnutí DUHA a Česká společnost ornitologická minulý týden představili výzvu Za zdravou a pestrou krajinu, která v souladu s vědeckými poznatky vyzývá Vládu České republiky ke změně Společné zemědělské politiky a  obnově krajinné struktury, podpoře ekologického zemědělství a lepší péči o půdu. [5]