Počet hospodářských zvířat zabitých vlky v ČR neroste

V roce 2016 bylo u nás 231 hospodářských zvířat zabitých vlky, v roce 2017 jen  222 - navzdory dvojnásobnému počtu vlčích smeček.

Ve vybraném vzorku devatenácti zemí EU bylo v letech 2012–2016 v průměru každoročně zaznamenáno 19 500 ovcí zabitých vlky, 1 200 ovcí zabitých medvědy, 400 ovcí zabitých rysy a 4 ovce zabité rosomáky. Celkové ztráty útoky velkých šelem se rovnají pěti desetitisísícinám (0,05 %) počtu přezimujících ovcí (cca 31 milionů) v zemích zahrnutých do analýzy. Přinejmenším několik jedinců alespoň jedné velké šelmy bylo v posledních šesti letech zaznamenáno ve všech větších státech evropské pevniny.

Tyto a další poznatky zjistila nejnovější studie, která vznikla na zakázku zemědělského výboru evropského parlamentu [1]. Hnutí DUHA dodává ke statistice český kontext: v roce 2016 bylo 231 hospodářských zvířat zabitých vlky, v roce 2017 jen  222 - navzdory dvojnásobnému počtu vlčích smeček.

Údaje o počtech hospodářských zvířat zabitých velkými šelmami (především informace o vyplacených kompenzacích) byly získány z 19 členských států EU (kromě Rakouska, Rumunska, Polska, Bulharska a Španělska, z nichž nebylo možné tyto údaje získat, a s výjimkou ostrovních států) a také ze Švýcarska a Norska.

Nejčastějším terčem útoků velkých šelem jsou ovce a v menší míře také kozy. Dochází i k útokům na koně, skot a včelí úly, avšak v mnohem menší míře. V současné době se 50 % všech ovcí chovaných v kontinentální Evropě nachází nablízku výskytu alespoň jednoho druhu velkých šelem. Situace se však podstatně liší v jednotlivých zemích. V několika zemích se oblast chovu ovcí stoprocentně překrývá s oblastí výskytu šelem, zatímco v jiných je překrytí velmi malé.

Zahrnutí Norska a Švédska do této analýzy by uvedené počty téměř zdvojnásobilo vzhledem k obrovskému počtu zabitých ovcí především v Norsku. Poměr počtu útoků připisovaných šelmám a celkového počtu šelem se výrazně liší. V Norsku a Francii připadá na jednoho vlka 30 zabitých ovcí, zatímco ve většině ostatních zemí je to 1 až 14 ovcí na jednoho vlka. Norsko a Francie mají rovněž největší ztráty ovcí útoky medvědů, 10 až 20 ovcí na jednoho medvěda. V jiných zemích EU naproti tomu připadá na jednoho medvěda pouze 1 až 2 usmrcené ovce. V případě rysů je rozdíl ještě výraznější. Zatímco v Norsku připadá na jednoho rysa 16 zabitých ovcí, v jiných zemích jsou to maximálně dvě.

V České republice byla data o útocích vlků získána z krajských úřadů, které žádosti o platby administrují, a z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, jež na území chráněných krajinných oblastí provádí šetření. Mezi lety 2002 a 2016 se počet útoků vlky, počet zabitých zvířa, i vyplacené náhrady postupně zvyšovaly ze tří útoků, pěti zabitých zvířat a vyplacené částky 7000 korun v roce 2012 až na  63 útoků, 231 zabitých zvířat a 587 tisíc korun v roce 2016. Loni sice dál vzrostla vyplacená náhrada na 661 tisíc korun, ovšem počet útoků vlky klesl na 50 a počet zabitých zvířat na 222 kusů, navzdory rozrůstající se vlčí populaci.  Zvýšená vyplacená náhrada je dána především vyššími sazbami za zabitá zvířata, které Ministerstvo životního prostředí doporučuje vyplácet.

Monitoring Hnutí DUHA a dalších organizací prokázal na území ČR v sezóně 2016/2017 tři vlčí smečky a jeden pár, v sezóně 2017/2018 již 6 smeček a 5 párů. Neexistuje tedy přímá úměra mezi počtem vlků a rozsahem škod - vždy záleží na lokálních podmínkách, jak jsou stáda zabezpečená. Ani v oblasti s největšími škodami - na Broumovsku - škody nerostou, ale od roku 2016 klesají z 93 zabitých zvířat v okrese Náchod na 77. V letošním roce je zatím hlášeno jen 34 zabitých zvířat a škody budou pravděpodobně nejmenší za poslední tři roky, navzdory tomu, že v oblasti se pohybují již dvě smečky.  V silném kontrastu s touto situací jsou snahy některých farmářů o regulaci vlků z důvodu údajného nárůstu škod.

K ochraně hospodářských zvířat, jako jsou ovce, kozy a skot, je k dispozici několik osvědčených přístupů. Mimořádně vysoké ztráty, které vidíme v Norsku (a částečně také ve Francii a Švýcarsku), jsou výsledkem pastevního systému, v němž se ovce pasou volně na lesních a horských stanovištích bez oplocení, pastýřů či pasteveckých psů. Skutečnost, že ztráty ovcí v sousedním Švédsku a Finsku jsou stokrát až tisíckrát nižší než ztráty vykazované v Norsku, ukazuje, že k dosažení dramatické změny stačí odstranit domácí zvířata z přírodních stanovišť a držet je na polích či jiných oplocených pastvinách v blízkosti hospodářských objektů. Ochranu lze zesílit elektrickými ohradníky či pořízením pasteveckých psů. Tam, kde není možné pastviny oplotit, se osvědčily systémy založené na kombinaci pastýřů, pasteveckých psů a zavírání zvířat na noc.

Vyplácení náhrad škod je rozšířenou praxí. Tyto náhrady pomáhají farmářům vyrovnat utrpěné ztráty, nezvyšují však toleranci vůči velkým šelmám a ani chovatele nemotivují ke změně pastevních postupů. Ačkoliv kompenzace škod budou vždy důležité v případě výjimečných či katastrofických případů, kdy se šelmy objeví daleko od jejich běžného rozšíření, je mnohem výhodnější směřovat většinu financí k přímé podpoře ochrany stád a spíše než za ztráty platit chovatelům za míru rizika, jemuž jsou vystaveni.

Miroslav Kutal, expert na velké šelmy Hnutí DUHA a akademický pracovník Mendelovy univerzity v Brně, řekl:
„Téma velkých šelem bude vždy kontroverzní, což nemusí nutně souviset se skutečným počtem útoků na hospodářská zvířata. Ty u nás v posledním roce nestouply navzdory růstu vlčí populace. Asi největší výzva pro ČR spočívá v navržení nového přístupu k vyplácení škod a financování preventivních metod proti útokům šelem tak, aby byly pro chovatele motivační, administrativně dostupné a spravedlivé.“

Tuto a další tiskové zprávy najdete na http://www.selmy.cz/tiskove-zpravy/ a www.hnutiduha.cz/aktualne.


Kontakt:

Jan Piňos, média a komunikace Hnutí DUHA: 731 465 279, jan.pinos@hnutiduha.cz


Poznámky:

[1] Výsledky studie autorů Johna D. C. Linella a Benjamina Cretoise jsou zveřejněny na https://research4committees.blog/2018/08/16/the-revival-of-wolves-and-ot...


Příloha: škody způsobené vlky u nás v letech 2012 - 2017