Výsledky studia horských smrčin po žíru kůrovce shrnuli vědci, kteří na Šumavě provádějí výzkum [1]. Ve vyjádření, jež zaslali hejtmanům Jiřímu Zimolovi a Miladě Emmerové se ohradili proti nekompetentním informacím, které jsou prezentovány veřejnosti v petici „Zachraňme Šumavu“ či stejnojmenné výstavě.
Vědci věří, že politikové, kteří se seznámí s výsledky výzkumu, začnou konečně šumavské přírodě pomáhat, místo aby s ní bojovali: „Závěry zde uvedené máme podložené vlastními výzkumy a publikacemi i výsledky dalších studií od nás i ze zahraničí. Uvítali bychom, kdyby se konečně dalo na hlas vědecké obce a nikoliv na povrchní dojmy věci neznalých osob nebo závěry jednostranných a místy účelově orientovaných studií,“ uvedli na závěr stanoviska. Celé znění stanoviska je na webových stránkách Jihočeské univerzity v sekci Novinky [2].
Vědci upozorňují, že omezením bezzásahových zón „by došlo ke zničení posledních zbytků původních horských smrčin a popření samé podstaty národního parku. … V pralese na Pramenech Vltavy jsou např. stromy staré i 400 let a to, že uschnou působením kůrovce, je zcela přirozený vývoj. Nastává stádium rozpadu a obnovy. Tento prales je pralesem právě proto, že se do něj v minulosti nezasahovalo.“
Odborníci rovněž poukázali na poškození, která naopak zjistili v oblastech, kde došlo ke kácení kůrovcem napadených stromů, těžbě polomů a vzniku holin. Spočetli, že těžbou je na plochách zničeno až 80 % zdravých mladých stromků, takže lesníci tam musejí nákladně uměle vysazovat nové. Ale stromy, které z nich vyrostou, nejsou tak kvalitní a odolné a v dospělosti jsou dříve znovu napadány kůrovcem, a to ve větším rozsahu než stromy vyrostlé ze semen pod ochranou souší.
Vědci zjistili, že kácení kůrovcem napadených stromů paradoxně kalamitu zvětšuje: „Kácení otevírá cestu větru do porostů, což zvláště v horských podmínkách nezbytně vede k jejich následnému rozvracení větrem, přesahujícímu rozsah, na který jsou horské smrčiny přirozeně adaptovány, a tím i k vytváření podmínek pro rychlejší šíření kůrovce. To celý proces rozpadu horských smrčin pak pouze urychluje,“ uvádějí ve vyjádření [3].
Upozorňují, že těžbou také dojde k poškození lesní půdy a následnému odplavení její povrchové vrstvy, kde jsou živiny, což má pro budoucnost lesů vysázených na holinách fatální důsledky. Vědci rovněž zjistili, že na holinách vyhyne mnoho druhů půdních živočichů, hub a mikroorganismů důležitých pro dobré fungování lesa. Naopak ve zbytcích šumavských pralesů, kde se netěžilo, objevili v neporušené půdě 50 nových, dosud nikde jinde na světě nepopsaných druhů malých půdních živočichů.
Profesor Karel Prach z Botanického ústavu Akademie věd a Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity řekl: „Podle současných znalostí o vlivu kůrovce a větru na vývoj horských a podmáčených smrkových ekosystémů se ponechání přírodě jeví tím nejlepším přístupem pro obnovu stabilního lesa. Nejedná se o žádný experiment, jak můžeme někdy slyšet od lidí, kteří věci nerozumí. Naopak, experimentem, a to z hlediska fungování ekosystému velmi zhoubným, je kácení a umělá výsadba stromů na holinách v nejvyšších polohách Šumavy. Zásahy v podobě kácení napadených stromů lze provádět v nižších polohách (zhruba pod 1000 m n. m.), mimo jádrová území parku. Tam není nebezpečí rozvracení porostů větrem tak velké jako ve vrcholových partiích a také většinou nejde o nejcennější porosty. Zásahy v těchto polohách jsou i účinnější proti šíření kůrovce do hospodářských lesů nižších poloh.“
Jaromír Bláha, vedoucí programu Lesy Hnutí DUHA řekl: „Jsme rádi, že vědci, kteří provádějí na Šumavě výzkum, shrnuli poznatky o kůrovci a vývoji horských smrkových lesů do stručného a srozumitelného stanoviska. Snad už konečně přestanou někteří politikové opakovat dávno vyvrácené katastrofické pověry a začnou vnímat, že je na Šumavě národní park a ne hospodářský les.“
Poznámky:
[1]
prof. RNDr. Karel Prach, CSc., Přírodovědecká fakulta JU České Budějovice a Botanický ústav AV ČR, Třeboň (kontaktní osoba: Přírodovědecká fakulta JU, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice, prach@prf.jcu.cz (odkaz odešle e-mail))
RNDr. Jakub Hruška, CSc., Česká geologická služba, Praha
RNDr. Magda Jonášová, Ph.D., Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR, České Budějovice
prof. Ing. Jiří Kopáček, PhD., Přírodovědecká fakulta JU a Hydrobiologický ústav, Biologické centrum AV ČR, České Budějovice
prof. RNDr. Josef Rusek, DrSc., Ústav půdní biologie, Biologické centrum AV ČR, České Budějovice
doc. Ing. Karel Spitzer, CSc., Entomologický ústav, Biologické centrum AV ČR, České Budějovice
prof. Ing. Hana Šantrůčková, CSc., Přírodovědecká fakulta JU České Budějovice
doc. RNDr. Jaroslav Vrba, CSc, Přírodovědecká fakulta JU a Hydrobiologický ústav, Biologické centrum AV ČR, České Budějovice
[2] Prohlášení vědců, kteří šumavské smrčiny monitorují k nahlédnutí >> [3] Horské smrčiny jsou lesy v nejvyšších polohách Šumavy, kde kvůli drsným klimatickým podmínkám rostou jen smrky a jeřáby. V těchto podmínkách nerostly a nemohou růst smíšené lesy - buky a jedle tu dokáží přežít jen výjimečně.