Takzvaný národní alokační plán, který má ve čtvrtek (3.6.) zveřejnit ministr životního prostředí, musí podle ekologických organizací v prvé řadě skutečně snížit znečištění.  Libor Ambrozek představí opatření, které na několik příštích let stanoví limity exhalací oxidu uhličitého z elektráren, hutí, cementáren a dalších podniků. Bude proto mít rozhodující vliv na český příspěvek ke globálním změnám podnebí. Hnutí DUHA a Centrum pro dopravu a energetiku s předstihem shrnují nejdůležitější body.   Sníží znečištění?  Otázkou číslo jedna je, zda alokační plán skutečně omezí znečištění. Nejdůležitějším číslem proto bude součet veškerých rozdělovaných povolenek. Sektory, kterých se plán týká, v posledních letech vypouštěly zhruba necelých 90 milionů tun oxidu uhličitého ročně. Bude celkové Ambrozkovo číslo nižší a o kolik?  Ekologické organizace prosazují, aby plán jako první krok požadoval mírné snížení znečištění o 5 milionů tun, tedy asi o 4 procenta.  Započítá se rezerva do snížení? Vláda by neměla rozdělit všechny povolenky mezi dosavadní znečišťovatele. Část (zhruba 1 až 5 procent) musí rezervovat pro zájemce o investice do čistějších technologií. Jinak by se totiž ocitli v silné konkurenční nevýhodě. Například zatímco obstarožní uhelné elektrárny ČEZ povolenky dostanou zadarmo, energetická společnost, která chce investovat do poměrně čistého paroplynového cyklu spalování uhlí, by je musela koupit na trhu.  Rezervní povolenky je ovšem nutné započítávat do celkového součtu exhalací. Oxid uhličitý je oxid uhličitý, i když pochází z čistějších zdrojů. Pokud se emise starých znečišťovatelů sníží například o tři miliony tun, ale vláda zároveň rozdá další čtyři miliony novým investorům, skutečné emise se zvyšují o milion tun.  Alokační plán a ostatní vládní programy Počet povolenek nelze sice přímo srovnat s exhalacemi, které se plánují v jiných vládních záměrech. Alokační plán se totiž týká pouze některých sektorů – zatímco energetická koncepce nebo program ochrany klimatu, který kabinet schválil v březnu, kalkulují s veškerým českým znečištěním. Jde tedy o dvě různá čísla. Ale určité porovnání udělat lze.  Ovšem i kontroverzní energetická koncepce počítá se snížením celkových českých exhalací oxidu uhličitého o 10 procent v letech 2000-2005, respektive o 13 procent mezi roky 2000 a 2010. Vládní program ochrany klimatu předpokládá, že se v období 2000-2005 znečištění omezí o 15 procent, zatímco v letech 2000-2010 klesne o 18 procent. Bude alokační plán také požadovat snížení celkových emisí v sektorech, kterých se týká?  Český příspěvek ke globálním změnám podnebí Česká republika patří s více než 12 tunami oxidu uhličitého na obyvatele a rok mezi nejhorší znečišťovatele v Evropě i na světě. V posledním srovnání (2001) byla dokonce na prvním místě v žebříčku pětadvaceti zemí nové Evropské unie. Za snížení exhalací tedy neseme ještě podstatně větší odpovědnost než třeba Německo, Velká Británie nebo Francie.