Poldr a série drobných opatření okolo Bečvy před povodní ochrání, přehrada není potřeba

Bečva si dodnes drží jeden povzbudivý unikát - je poslední štěrkonosnou řekou v České republice, kterou dosud nepřeťala přehradní nádrž. Hrozí však, že by se to mohlo změnit. Úřady totiž navrhly výstavbu přehrady Skalička, Mělo by jít o součást dlouhodobě plánovaných protipovodňových opatření, která však mají i mnohem šetrnější, ale stejně funkční variantu – boční poldr, který by měl stejnou kapacitu jako přehrada, a tudíž by při povodních zadržel stejné množství vody. Navíc by byl mnohem šetrnější k okolní přírodě. Toto řešení prosazuje neformální sdružení Spojená Bečva. Jedná se o skupinu neziskových organizací včetně Hnutí DUHA Olomouc, biologů, ekologů a odborníků nejen z univerzit. 

O existenci poldru mezi Hranicemi a Valašským Meziříčím se uvažuje už delší dobu, ale prakticky ze dne na den byl návrh změněn na přehradu, zejména kvůli velkému suchu v posledních dvou letech. Přehrada s trvalou vodní hladinou má kromě protipovodňové funkce údajně také nadlepšovat průtoky vody v Bečvě právě v období sucha. Toto tvrzení má však několik trhlin. Z praxe víme, že není možné, aby přehrady bránily současně suchu i povodním. Dlouhodobě největší sucha u nás zaznamenáváme na jižní Moravě, kde se nachází rozlehlá soustava nádrží Nové mlýny. Jejich účelem mělo být právě zlepšení stavu vodních toků a akumulace vody pro zavlažování okolních ploch, ale i zde se minula myšlenka účinkem a sucho na jižní Moravě přetrvává. 

Právě Novým mlýnům by byla přehrada Skalička velmi podobná – rozkládala by se na relativně velké ploše (zhruba 616 hektarů), ale byla by poměrně mělká (max. cca 17 metrů). Z toho plynou i další nevýhody. Mělká voda se rychle prohřívá a značná část vody se jednoduše vypaří. V teplé vodě se také velmi dobře daří takzvanému vodnímu květu, kvůli němuž neobstojí ani argument rekreačního využití. Navíc i při minimálním vypouštění bude hladina v některých místech ustupovat desítky až stovky metrů. Místo vodácky atraktivní řeky k rekreaci pak zbydou pláže plné bahna a komárů.

Zásadním problémem je rovněž omezení chodu, chcete-li postupného „přelévání“ štěrků na naší největší štěrkonosné řece. Jeho význam vysvětluje doc. Jan Hradecký z Ostravské univerzity: „Výstavba velkých vodních děl je v posledních letech kriticky vnímána po celém civilizovaném světě. Skutečně nás podobná díla ochrání před povodněmi a suchem? Domnívám se, že tento koncept neplatí. Krajina pod velkými vodními díly naopak vodu ztrácí. Jako geomorfolog zabývající se řekami vidím další riziko v zahlubování koryt pod přehradami, které omezují transport štěrků, a tím urychlují hloubkovou erozi v korytech. Koryto má následně tvar hlubokého kaňonu a řeka rychle z krajiny odtéká. A právě tak proces zahlubování urychluje vysychání krajiny a akceleruje riziko povodní.“

Jak tedy zabránit ničivým účinkům povodní na Bečvě, které postihují města níže po jejím toku? Řešení nabízí studie, jež byla 16. ledna představena zástupcům MŽP, MZe, Povodí Moravy a rovněž zástupcům dotčených obcí a dalším odborníkům. Varianta bočního poldru navazuje na sérii přírodě blízkých opatření na toku Bečvy, která mají pomoci udržet vodu v krajině pomocí tvorby mokřadů, remízů apod. Studii podpořili především představitelé MŽP, ale ani zástupci Povodí Moravy se nebránili dalšímu jednání (více v tiskové zprávě Hnutí DUHA Olomouc).

Podrobnější informace i zmiňovanou studii naleznete na stránkách www.spojenabecva.cz nebo na FB: https://www.facebook.com/neprehradeskalicka. Připojte se k záchraně největší štěrkonosné řeky u nás a pomozte nám navrátit divoké toky do naší přírody.