Zachování domova divokých druhů může pomoct i změna lesního hospodaření

Víkendovým výletem do přírody mohou lidé oslavit svátek její divokosti a nespoutanosti. Světový den divoké přírody letos připadá právě na sobotu 3. března. Vyhlásila jej Organizace spojených národů jako výzvu k ochraně řady druhů rostlin a živočichů [1], které jsou ohroženy především, ale nejen, úbytkem jejich přirozeného prostředí či nelegálním lovem [2]. Letošní rok je věnován velkým kočkám a jejich ohrožení především ze strany člověka. Velkou kočkovitou šelmou žijící volně na našem území je rys ostrovid. 

Lesy jsou v naší krajině i domovem právě rysů. Setkání s ním se rovná téměř zázraku, je ale možné narazit na jeho stopy, mimo jiné v oblasti Novohradských hor. Například v okolí našeho nejstaršího, Žofínského pralesa. Ten, společně s pralesem Hojná voda, patří k nejcennějším částem přírody Jihočeského kraje i celé ČR [3]. Už v roce 1838 se staly prvními chráněnými územími u nás a dodnes v nich přetrvává neporušená, divoká příroda. Zasloužil se o to osvícený vlastník hrabě Jiří František August Buquoy.

I v současnosti se můžeme setkat s místy, jež se rozhodl jejich vlastník ponechat divočině. K nejnovějším územím, která byla ponechána bez lidských zásahů, jsou nejvyšší partie Českého lesa [4]. Přidala se tak k dalším malým rezervacím, kde si příroda bude moci dělat, co chce. Podobně je tomu v beskydském pralese Mionší. Jeho definitivní ochranu ve formě ponechání divoké přírodě v loňském roce stvrdily společnou smlouvou Lesy České republiky a Agentura ochrany přírody a krajiny [5].

Divoké ostrovy v moři lesa jsou důležitým útočištěm mnoha rostlinných a živočišných druhů a poskytují i potřebné informace pro lesní hospodáře o tom, jak les reaguje na klimatické změny. Data, která zde získají, je důležité aplikovat v péči o běžné hospodářské lesy. Ukazuje se totiž, že pěstování smrkových monokultur stejného věku není pro velkou část našeho území dlouhodobě životaschopné. Proto je nutné zásadně opustit nešetrné lesní hospodaření, které nerespektuje přírodní zákonitosti obnovy zdravého lesa a změnu klimatu. Je nezbytné změnit lesní zákon tak, aby zajistil větší výsadbu listnatých stromů a omezil holoseče. Jednou z cest je například certifikace státních lesů standardem hospodaření FSC, které vyžaduje šetrnější přístupy. Navíc po dřevu s ekologickým certifikátem roste mezi zákazníky poptávka.

Oslavit Světový den divoké přírody mohou její obdivovatelé třeba výletem z Pohorské Vsi či Horní Stropnice na stezku okolo Žofínského pralesa. Ten ukrývá divoký porost horských smrků a buků, který ozvláštňují i další druhy stromů. Na prameništích a podmáčených místech rostou vzácné kapradiny. Novohradské hory jsou také domovem rysa ostrovida, našeho letošního “oslavence”. Po pralesích sice není možné se toulat křížem krážem, jejich taje a krásy si však mohou turisté dostatečně vychutnat ze stezky, která vede po jejich obvodu.

Více informací o obou pralesích a dalších osm tipů na výlety do divočiny po celé naší zemi najdete zde: https://ceskadivocina.cz/cs/ke-stazeni/mista-pro-divocinu-tipy-na-vylety (odkaz je externí)

Divočina však dnes zaujímá v České republice pouze 0,3 % celkové plochy státu, zatímco přímo zastavěná krajina zabírá 4,3 % a urbanizovaná 11 % - a tato plocha stále roste [6]. Hnutí DUHA proto navrhuje, aby se území pro divokou přírodu výhledově zdesetinásobilo. Místa, kde hrají přirozené procesy hlavní roli, jsou klíčovou podmínkou pro život mnoha vzácných rostlin a živočichů, jako jsou vracející se rysi či vlci. Části krajiny ponechané samovolnému vývoji jsou ovšem také zdrojem hlubokých zážitků pro návštěvníky i peněz pro místní obyvatele [7].

Eliška Vozníková, vedoucí programu Krajina Hnutí DUHA, řekla:

„Bohužel ubývá území, kde může divočina existovat vedle člověka a kde mohou nerušeně žít vzácné rostliny a živočichové. Proto nám Světový den divoké přírody připomíná, abychom na ně nezapomínali a nechali prostor jejich přirozenému vývoji v divoké přírodě. Zachovat domov pro řadu jedinečných organismů může pomoct i změna našeho přístupu k lesnímu hospodaření. Divoká příroda je také studnice poznatků pro hospodáře, kteří se v ní mohou učit, jak lesy reagují na klimatickou změnu, tedy i to, jak mohou lépe pečovat o lesy hospodářské a předcházet tak jejich hynutí, k němuž na některých místech masivně dochází.”

Kontakty:

Eliška Vozníková, vedoucí programu Krajina, 608 283 530, eliska.voznikova@hnutiduha.cz (odkaz odešle e-mail) 

Vratislav Vozník, vedoucí týmu veřejné komunikace, 607 258 508, vratislav.voznik@hnutiduha.cz (odkaz odešle e-mail) 

Poznámky:

[1] Světový den divoké přírody (Word Wildlife Day) je příležitostí k oslavě krásných a rozličných forem divoké přírody a vyzdvihnutí významu ochrany přírody pro lidstvo. Datum 3. března nebylo zvoleno náhodně. Je to den, kdy v roce 1973 vstoupila platnost Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES), která hraje důležitou roli v zajištění toho, aby mezinárodní obchod neohrozil přežití jednotlivých druhů. Jejím prostřednictvím 180 zemí světa hájí v současnosti na 5000 druhů zvířat a kolem 29 000 taxonů rostlin před hrozbou vyhubení v přírodě pro nadměrné využívání při obchodování. Česká republika se k CITES připojila v roce 1992.

[2] http://hnutiduha.cz/aktualne/beskydskou-rysici-lauru-zastrelil-pytlak 

[3] https://ceskadivocina.cz/cs/tip-na-vylet/novohradske-hory-zofinsky-prale... (odkaz je externí)

[4] https://ceskadivocina.cz/cs/clanek/tiskove-zpravy/je-tu-divoka-priroda-d... (odkaz je externí)

[5] http://www.hnutiduha.cz/aktualne/nastava-zlom-zda-se-ze-lesy-cr-maji-div...

[6] Denně ztrácíme nerozumnou výstavbou 24 hektarů půdy. Mění se na nové silnice, nekonečné sklady a unifikované satelitní čtvrti. Zákonná ochrana půdy se stále oslabuje.

[7] Divoká příroda má nejen ekologickou hodnotu, také je silným zážitkem pro návštěvníky a má blahodárné účinky na psychickou pohodu a duševní zdraví. Podstatný je i její ekonomický význam. Je magnetem pro turisty a přináší tak peníze místním lidem. Například na Šumavě je díky divoké přírodě nižší nezaměstnanost než je český průměr, obce jsou podstatně bohatší a nevylidňují se tak jako jinde na venkově.