Ekologické organizace se shodují, že nový návrh protierozní vyhlášky z pera Ministerstva životního prostředí je neambiciózní a selže v ochraně půdy před erozí. Podle nich je vyhláška v rozporu s účelem zákona, který má naplňovat, protože většinu erozních událostí neřeší a zabývá se pouze opakovanou erozí. Zcela postrádá preventivní opatření, čímž Ministerstvo popřelo svůj původní záměr z roku 2017, kdy se vyhláškou začalo zabývat.

V České republice ročně dochází ke ztrátě až 21 milionů tun ornice v hodnotě minimálně 4 miliardy korun. Návrh protierozní vyhlášky, která má naplnit zákon o ochraně zemědělského půdního fondu a kritickou situaci řešit, vložilo Ministerstvo životního prostředí do meziresortního připomínkového řízení již potřetí, tentokrát ve zcela nové podobě. [1]

Dle ekologických organizací je však tento návrh zklamáním hned z několika zásadních důvodů. Zatímco zákon hovoří o zákazu poškozování a ohrožení půdy erozí, [2] vyhláška explicitně toleruje nenahraditelnou ztrátu půdy při minimálně stovkách případů eroze ročně se všemi souvisejícími finančními i ekologickými škodami: poklesem hodnoty půdy, škodách na komunikacích a majetku obcí, splavování dusičnanů a pesticidů do vod a dalších. Každý první případ eroze na daném poli se promíjí a vyhláška je tak v rozporu s účelem zákona, který má naplnit, jelikož toleruje nejen ohrožení, ale i poškození půdy erozí.

Návrh vyhlášky dle ekologických organizací také zcela postrádá preventivní opatření a řeší až opakovanou, nastalou erozi a tedy pouze extrémní případy. Tento návrh je přitom zcela v rozporu s tím, co Ministerstvo tvrdilo v roce 2017. Tehdy ve vypořádání připomínek uvedlo, že “předmětem zákona, resp. vyhlášky (...) není řešení nastalých erozních událostí ale předcházení jejich vzniku”. [3] Bez preventivních opatření totiž nelze zabránit ohrožování půdy erozí, jak praví zákon. Bez prevence navíc také hrozí opomenutí mnoha dalších případů eroze. Do aplikace, kterou protierozní vyhláška zavádí pro evidenci eroze, se totiž podle odborníků dostává “jen část erozních událostí, které v ČR nastávají”. [4] Záleží totiž jen na aktivitě veřejnosti, úřadů či zemědělců, zda si eroze všimnou a nahlásí ji.

Návrh také umožňuje tolerovat každoroční ztrátu až 9 tun ornice z hektaru. Odborné metodiky přitom jako přijatelnou míru uvádějí hodnotu 4 tuny. [5] Podle ekologických organizací by tak vyhláška měla obsahovat časový výhled, ve kterém se přípustná hodnota bude postupně snižovat. Návrh se také vůbec nezabývá větrnou erozí, která se v České republice stává stále vážnějším problémem.

Ekologické organizace proto žádají ministra Brabce o přepracování vyhlášky do podoby, která bude skutečně efektivně a komplexně řešit ochranu české půdy. Ta je o to důležitější i vzhledem k rostoucím dopadům klimatické změny, která přináší extrémnější projevy počasí a tím i vyšší zátěž pro půdu.

Martin Rexa, koordinátor kampaně Zasaďme se z Hnutí DUHA, řekl:

„Protierozní vyhláška má být klíčový nástroj pro ochranu půdy a není tedy možné, aby případy eroze v takové míře tolerovala. Potřebujeme protierozní, ne “poerozní” vyhlášku. Bez preventivních opatření, jako je například snížení maximální výměry jedné plodiny, nelze zaručit ochranu půdy na celém území republiky.”

Václav Zámečník, zemědělský specialista České společnosti ornitologické, řekl:

„Zdravá půda je základním předpokladem udržitelného hospodaření v krajině. Je neakceptovatelné, abychom zákonně tolerovali erozní projevy, místo abychom se snažili jim aktivně předcházet. Vyhláška ve své současné podobě není dostatečně ambiciózní, aby přispěla k dostatečnému zlepšení stavu. Významnou ochranu proti erozi by poskytla také obnova pestré krajiny. Návrat krajinných prvků, jako je rozptýlená zeleň, meze nebo mokřady, by zároveň pomohl řešení dalších zásadních problémů, jako je pokles biodiverzity v krajině.”

Václav Izák, koordinátor Koalice pro zdravou krajinu, řekl:

„Vyhláška v této podobě není dobrou zprávou pro českou půdu, ani pro její vlastníky a v konečném důsledku se v dlouhodobém výhledu obrátí i proti samotným zemědělcům.”

Poznámky:

[1] 

https://apps.odok.cz/veklep-detail?pid=KORNBZ6D8U4K (odkaz je externí) Připomínky mohou připomínkovací místa podávat od 16. do 30. března.

[2] Zákon č. 334/1992 Sb.o ochraně zemědělského půdního fondu, § 3, odst. 1): 

“Je zakázáno (...) 

b) způsobovat ohrožení zemědělské půdy erozí překračováním přípustné míry jejího erozního ohrožení stanovené prováděcím právním předpisem; přípustná míra erozního ohrožení se stanoví na základě průměrné dlouhodobé ztráty půdy vyjádřené v tunách na 1 ha za 1 rok v závislosti na hloubce půdy, (...) 

d) poškozovat fyzikální, chemické nebo biologické vlastnosti zemědělské půdy jejím zhutňováním, zamokřováním, vysoušením, překrýváním nebo narušováním erozí.”

https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-334 (odkaz je externí)

[3] Širší znění citace: “K překročení přípustné míry erozního ohrožení dochází dříve, než dojde k nastalé erozní události. Zákon (§ 3 odst. 1 písm. b) tak předchází vzniku erozních událostí. Vyhláškou není možné ukládat povinnosti nad rámec stanovený zákonem. Předmětem zákona, resp. vyhlášky tedy není řešení nastalých erozních událostí ale předcházení jejich vzniku.”

[4] VÚMOP (2020) Monitoring eroze zemědělské půdy. Závěrečná zpráva. Dostupné na https://me.vumop.cz/ (odkaz je externí)Str. 11. 

[5] Janeček a kol. (2012) Ochrana zemědělské půdy před erozí. Metodika. Dostupné na: https://knihovna.vumop.cz/files/90 (odkaz je externí) Str. 25

Projekt podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora
občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.