Počet kůrovcem napadených stromů v českých lesích loni podle prvních statistik vyskočil na dvojnásobek oproti roku 2006 a letos může dosáhnout historického rekordu. Hnutí DUHA varovalo, že hlavní příčinou jsou smrkové monokultury a pokračující výsadba umělých smrčin v hospodářských lesích.
Problémem přitom není národní park na Šumavě. V místech, kde se má obnovovat prales, jeho správci napadené stromy nekácí a nechávají stát. Přesto zdejší smrky tvoří pouhého 0,8 % napadených českých stromů a na území ponechaná přírodě připadá dokonce jen 0,5 %. Pohoří tedy v kalamitě hraje jen naprosto okrajovou roli.
V ostatních částech, především v pásu podél hranic chráněného území, ovšem správa parku účinně likviduje každý napadený strom [1]. Proto nebyl prokázán ani jeden případ, kdy by se lýkožrouti z parku rozšířili do sousedních českých lesů.
Výsledky sčítání vyšly v novém čísle odborného měsíčníku Lesnická práce [2]. V roce 2007 kůrovec napadl 1 900 000 m3 smrků, dvakrát více než předloni. Ale letos může číslo dosáhnout už tří milionů kubíků.
99 % atakovaných stromů připadá na hospodářské porosty. Navzdory soustavným snahám kůrovce zastavit – lesníci kácí a odvážejí prakticky každý napadený smrk – se kalamita v monokulturách šíří dál. „Zvyšující se objemy kůrovcového dříví v posledních letech tak názorně poukazují na určitou krizi ‚smrkového hospodářství‘“,varuje odborný článek Lesnické práce. Hnutí DUHA prosazuje reformu lesního zákona, která by zajistila větší výsadbu listnatých a smíšených lesů.
Více než 330 vědců a odborníků před dvěma lety ve společném stanovisku varovalo, že špatné hospodaření včetně holosečného kácení a nadměrné výsadby smrku zhoršuje zdravotní stav českých lesů [3].
Největší nápor kůrovcové kalamity je očekáván letos, protože obvykle přichází druhý rok po polomech.
Národní park se od ostatních lesů liší, protože zde účelem není pěstování stromů, nýbrž ochrana divoké přírody. Kůrovec byl na Šumavě po tisíciletí přirozenou součástí postupných proměn pralesovitých ekosystémů, kde stromy odumíraly a rodily se nové. Suché stromy jsou součástí cyklů postupné obnovy pralesa. Proto ve vybraných částech národních parků proti lýkožroutům nezasahují. Kácení má probíhat jen v pásu na okrajích parku – který slouží k ochraně sousedních lesů před kalamitou – a také v některých nepřirozených porostech, kam je nutné uměle vracet buky a jedle.
Specifickým problémem jsou horské smrčiny i mimo rezervace a národní parky. V nejvyšších polohách, kde je jen tenká vrstva půdy, málo živin a velké riziko polomů, zásahy proti kůrovci vyvolávají více škody než užitku. Kácením zde dochází k postupnému řídnutí lesů a vzniku velkých holin. Stromy v sousedních porostech pak vítr kácí jako domino. Navíc na holých, vykácených plochách dochází k erozi půdy a živin, což ohrožuje další generace lesa.
Jaromír Bláha, vedoucí programu Lesy Hnutí DUHA, řekl:
„Smrkové monokultury jsou pro kůrovcovou kalamitu skvělá živná půda. Pouze větší výsadba listnatých stromů a jedlí umožní, aby kalamity nepokračovaly dál a dál. Podíl národního parku na kůrovcové kalamitě je naprosto zanedbatelný. Politici by se měli soustředit na 99 procent napadených smrků v hospodářských lesích. Především musí podporovat reformu lesního zákona, která zajistí zdravější hospodaření a výsadbu listnáčů. Ale někteří věnují veškerou energii necelému jednomu procentu napadených smrků v národním parku a stav ostatních lesů je vůbec nezajímá.“
Poznámky:
[1] Jedinou výjimkou, o níž se diskutuje, je Trojmezenský prales, který leží přímo na hranici se soukromými lesy v Rakousku a státními v Německu. Také zde ve 200 metrů širokém pásu od hranice správci národního parku zasahovali proti napadeným stromům, aby chránili sousední majetky. Používali k tomu loupání kůry – pod kterou kůrovci sídlí – ze smrků nastojato, loupání polomů a postřik houbou, jež brouky hubí. Ale vzhledem k převládajícím jihozápadním větrům je šíření kůrovce z Trojmezné do Rakouska a Německa (tj. proti větru) nepravděpodobné.
[2] Liška, J., Výskyt kůrovců na smrku ve středoevropském regionu v roce 2007, Lesnická práce, červen 2008
[3] Více: http://lesy.drosera.cz (odkaz je externí)