Recyklace

Stále jsme ujišťováni, že jsme jedni z nejlepších třidičů v Evropě. Pokud bychom chtěli třídění a recyklaci posuzovat jen podle toho, kolik vytřídíme plastových obalů, byla by to pravda. A každopádně to ukazuje, že Češi a Češky třídí rádi a zodpovědně – když jim to stát a obce umožní.

I díky tomu vzrostla míra recyklace za posledních 10 let z nějakých 25 na 38 %. Jenže jsou státy a regiony, kde dosáhli na 60 % (Německo) či dokonce 70 % (belgické Vlámsko). Není to tím, že by tam byli lidé zodpovědnější, je to tím, že mají lepší veřejné služby. U nás chybí zejména možnost odevzdávat různé druhy biodpadů, které pak tvoří největší část obsahu černých popelnic. Pokud se to změní a vylepší se možnosti třídění dalších odpadů, doženeme Německo či Vlámsko.

Ptáte se, co s vytříděnými surovinami. Asi nebudete překvapeni, že z vyhozených PET lahví se vyrábějí trička nebo softshellové bundy, hliník z plechovek se dá přetavit do podoby rámu jízdního kola nebo karoserie nového auta. Suroviny se jen nesmějí hodit na skládku nebo nechat proletět komínem spalovny.

Ta hlavní výzva ale je snížit množství odpadu, které produkujeme. A to musí dostat v první řadě za úkol výrobci. Nadužívání jednorázových plastů, nesmyslné obaly a další prostě nesmí být ekonomicky výhodné. Některé materiály je rozumné prostě zakázat, téměř vždy je totiž po ruce šetrnější náhrada. Ale redukce odpadu je otázka našeho spotřebitelského chování.

Co je potřeba udělat?

  • Stanovit odpovědnost výrobců za odpad z jejich zboží. Vezměte si třeba televizi. Ta je zabalená v krabici, polystyrenu a ještě plastovém pytli. Jen co ji rozbalíte, vznikne masa odpadu a i ze samotné televize může být za pár let neopravitelný odpad. Odpovědnost výrobců znamená, že budou například ekonomicky motivováni vyrábět zboží i (co nejúspornější) obaly z recyklovaných nebo recyklovatelných materiálů, budou garantovat delší záruční dobu, prodávat spíše opravy než nové výrobky a tak dále.
  • Zjednodušit třídění. Třídění totiž musí být stejně snadné jako sypat odpadky do černé popelnice na směsný odpad. Nebo musejí být kontejnery jen tak daleko, aby vynesení plastů, papíru, skla a dalších surovin bylo spíše příjemnou procházkou, třeba při venčení psa.
  • Motivovat obce a občany. Je nutné zvýšit nízký skládkovací poplatek, jinak budou skládky dále polykat cenné suroviny. Ale zároveň je potřeba z tohoto zvýšení dát slevu obcím, které budou mít excelentní míru třídění či ještě lépe velmi nízké množství zbytkového směsného komunálního odpadu. Občané by pak měli platit poplatky dle množství odpadu a ne paušálně na hlavu, jak to v mnoha obcích bohužel stále je.
  • Zakázat skládkování biologicky rozložitelného odpadu. Od roku 2024 má začít fungovat zákaz skládkování odpadů. Ale pokud bude nastaven podle výhřevnosti, bude recyklovatelné odpady odklánět do spaloven, které suroviny zničí. Nastavení podle biologické rozložitelnosti vyřeší hlavní problém skládek (výluhy a únik metanu) a umožní jejich postupnou redukci o recyklovatelné odpady po roce 2024.
    Štítky: