Ministr Vladimír Tošovský navrhl novou Státní energetickou koncepci (SEK). Debata o ní dobře ilustruje programový spor o českou ekonomiku: zda ji dlouhodobě zaměřit na uhelné i uranové doly, vysokou spotřebu energie či export elektřiny – nebo postupně modernizovat.
Publikace shrnuje hlavní doklady o spolupráci MPO s těžebním průmyslem.
O globálních změnách klimatu už nestačí jen mluvit. Ekologická organizace Hnutí DUHA prosazuje zákon, který způsobí, že se začne taky něco dít. Určí totiž něco jako jízdní řád snižování exhalací skleníkových plynů – konkrétně o dvě procenta ročně po dalších čtyřicet let.
Konkrétní plán ekologických organizací, jak zelené inovace a nová odvětví mohou postupně proměnit energetický metabolismus české ekonomiky – a srazit znečištění, dovoz paliv i účty za energii.
Když se řekne šumavský prales, většina lidí si zřejmě vybaví Boubín. Málokdo ví, že dříve se tento ostrov divoké přírody rozkládal na ploše 144 hektarů. Dnes už z něj zbylo jen torzo.
Stále více spotřebitelů odmítá spolu se zbožím nakupovat také devastaci krajiny či vykořisťovat obyvatele zemí třetího světa. FSC – certifikát zdravých lesů, který můžeme přirovnat k dobře známé značce BIO, je zárukou přírodě šetrného hospodaření a také dodržování lidských práv zaměstnanců a místních komunit.
Chcete povinné ručení za desetikorunu? Tak to máte smůlu. Ale Martin Roman, šéf společnosti ČEZ, něco podobného má…
Jak Státní energetická koncepce může (a měla by) zajistit vytápění českých domů a přitom srazit spotřebu uhlí i plynu – a snížit tak dovoz z Ruska, exhalace skleníkových plynů, rodinné účty za energii i devastaci země.
