Kanalizované řeky, rozorané říční nivy a krajina bez zeleně zvyšují ničivou sílu a velikost povodní, varovalo dnes Hnutí DUHA. Ekologická organizace apeluje na ministra zemědělství, aby v právě připravovaných venkovských dotacích na příštích sedm let zvýšil podporu na ozdravění krajiny.
Ani sebelepší krajina záplavám nezabrání. Ozdravění ale může snížit ničivé účinky povodňové vlny. Hnutí DUHA například upozornilo, že:  
Poslední tři velké komplexy lužních lesů a luk na Moravě při záplavách v roce 1997 zadržely třikrát více vody než všechny přehrady v povodí Moravy a Odry dohromady.
Délka českých řek a potoků se během dvacátého století zmenšila o třetinu, takže voda rychleji, s větší silou stéká na města a vesnice v nížinách.
Při holosečném kácení v lesích dochází vinou slunečního žáru na velké pasece a těžké mechanizace v lesní půdě k rozpadu a odnášení humusu, do kterého se voda vsakuje, takže zde na několik let při dešti několikanásobně roste odtok. Sníh tady navíc taje rychleji než v lese, kde se kácí jednotlivé stromy nebo skupiny.
Na Lužnici, která protéká chráněnou krajinnou oblastí na Třeboňsku s poměrně zdravou krajinou, byla v roce 2002 povodeň pozvolnější než na ostatních řekách – záplavová vlna se roztáhla, byla nižší, delší a pomalejší.
Ministerstvo zemědělství připravuje pravidla dotací na rozvoj venkova na příštích sedm let. Hnutí DUHA prosazuje zvýšení podpory pro ozdravění krajiny. Prioritou musí být obnova zeleně v zemědělské krajině a meandrujících koryt či lužních lesů, mokřadů a luk podél řek a potoků, kam by se mohla voda rozlévat bez větších škod. Usiluje také o reformu lesního zákona, jež by zakázala holosečné kácení a vyžadovala šetrnější způsoby těžby. 
 
Vojtěch Kotecký, programový ředitel Hnutí DUHA, řekl:
„Ani sebelepší krajina povodním nezabrání, ale někdy může podstatně snížit škody. Úplné ozdravění krajiny je úkol na desítky let. Ovšem některá důležitá opatření lze udělat už teď. Vláda především musí v pravidlech venkovských dotací na příštích sedm let přidělit více peněz obnovu zeleně v krajině, obnovu přirozených meandrujících koryt a vytvoření ploch lužních lesů a luk v záplavových zónách, kam se povodně mohou bez větších škod rozlévat.“