Po vyhodnocení bezpečnostních dotazníků ministra Karla Havlíčka a předchozím vyřazení ruských a čínských firem plánuje česká vláda vypsat tendr na nový atomový reaktor v Dukovanech, v němž osloví francouzskou EDF, kanadsko-americký Westinghouse a jihokorejskou KHNP.  Aktuální analýza energetického experta prof. Stephena Thomase [1] varuje, že všechny v poslední době stavěné reaktory těchto firem jsou minimálně o čtyři roky, ale také o více než deset let zpožděné. V případě, že jsou spolehlivě známy náklady (EDF a Westinghouse), stály všechny spuštěné či téměř dokončené reaktory minimálně dvojnásobek ceny předpokládané při zahájení výstavby a mnohem více než v době, kdy byly tyto projekty poprvé představeny.  Firmy EDF a KHNP pak nemají žádný tlakovodní reaktor s limitem výkonu 1 200 MW, který je požadován pro Dukovany, jenž by byl někde stavěn, objednán nebo získal licenci. 

Momentálně jediným modelem, který splňuje požadavky, je AP1000 o výkonu 1 150 MW od původně americké firmy Westinghouse. Tu po bankrotu vlastní kanadská investiční kapitálová firma Brookfield Business Partners. Všech osm ve světě spuštěných nebo dokončovaných reaktorů tohoto typu sužuje velmi vážné překračování nákladů a časových harmonogramů. Projekt Summer v USA byl nakonec akcionáři  zastaven, cena každého z reaktorů  v americkém Vogtle dosahuje 10,1 mld. USD (228 mld. Kč). Slib, že modulární tovární výroba povede ke snížení nákladů a zlepšení kvality, se nenaplnil.

Francouzská firma EDF, resp. její dceřiná společnost Framatome, staví reaktory EPR o výkonu 1650 MW. Projekty ve finském Olkiluotu a francouzském Flamanville jsou zhruba trojnásobně dražší oproti ceně plánované při zahájení stavby a zpoždění dosáhlo 13, resp. 11 let. Nedávno zahájená stavba dvou reaktorů tohoto typu v britském Hinkley Point již také dosahuje citelného zdražení i zpoždění.  Protože je však tento reaktor pro Dukovany příliš velký, slibuje EDF, že vyvine zmenšenou verzi svého projektu. Doposud však o ní nejsou známy podrobnosti a nebyla posouzena žádným jaderným dozorem.

Ani korejská společnost KHNP (spadající pod KEPCO) nemá pro Dukovany k dispozici reaktor vhodné velikosti. Slibovaný APR1000 si doposud nikdo neobjednal a není licencován. Spuštění prvních dvou ze čtyř reaktorů APR1400 o výkonu 1 400 MW, které staví v Spojených arabských emirátech v lokalitě Barakah, bylo zpožděno o pět let. Nakolik vzrostla cena, bude známo až po zprovoznění celé elektrárny. Modely APR1400 a APR1000 by ke splnění evropských norem též musely doplnit chybějící ochranu před dopadem letadla a ochranu před nekontrolovaným únikem aktivní zóny v případě jejího roztavení.

Edvard Sequens, energetický konzultant Cally – Sdružení pro záchranu prostředí, k tomu řekl: „Mnozí rádi podléhají pohádkám, ale zázraky se nedějí. Analýza profesora Thomase varuje, že nový reaktor v Dukovanech bude daleko dražší a může být dokončen mnohem později, než tvrdil ministr Havlíček či firma ČEZ.  A jestli nakonec bude vybrán prototypový reaktor, tato rizika ještě vzrostou. Nový premiér Fiala spěchá s vypsáním tendru, ale vůbec není jasné, jak má být ochráněn český spotřebitel, který po přijetí Lex Dukovany všechno zaplatí.“

Karel Polanecký, energetický expert Hnutí DUHA, dodal: “Na první pohled má společnost Westinghouse oproti konkurentům výhodu v tom, že reaktory, se kterými vstupuje do tendru, už postavila v Číně a staví ve Spojených státech. Profesor Thomas ovšem správně upozorňuje, že právě přehnaný optimismus spojený s americkými projekty, přivedl firmu k bankrotu. Její současný vlastník nebude riskovat opakování tohoto scénáře. Není pravděpodobné, že by v tendru na dukovanský blok Westinghouse nabídl nižší cenu než 8 miliard eur.  A nepodepíše smlouvu, která by na dodavatele přenášela riziko prodražení projektu.”

Analýza profesora Stephena Thomase Kdo chce stavět Dukovany?, kterou vydala pražská kancelář Heinrich-Böll-Stiftung ve spolupráci se sdružením Calla a Hnutím DUHA, je v příloze a ke stažení zde: 

https://temelin.cz/images/PDF/kdo_chce_stavet_dukovany.pdf (odkaz je externí) 

Poznámka:
[1] Stephen Thomas je emeritním profesorem energetické politiky na University of Greenwich v Londýně. Otázkám energetické politiky se věnoval čtyřicet let: v letech 1976 až 2000 na University of Sussex a poté od roku 2001 na University of Greenwich až do svého odchodu do penze v roce 2015. Zaměřoval se především na jadernou energetiku z pohledu ekonomiky, provozních výsledků či konceptů likvidace elektráren po skončení životnosti. Pracoval jako konzultant pro otázky jaderné energetiky pro Mezinárodní agenturu pro atomovou energii (IAEA), Evropskou banku pro obnovu a rozvoj (EBRD) nebo vlády Brazílie a Jihoafrické republiky.