Spolková země, podobně průmyslová jako Česká republika, toho chce dosáhnout díky rámcovému zemskému zákonu (odkaz je externí), který stanovil závazné tempo snižování spotřeby fosilních paliv. Podobný antifosilní zákon se aktuálně plánuje u nás.

Severní Porýní-Vestfálsko sníží svoji závislost na uhlí, ropě a zemním plynu do roku 2050 na pouhých dvacet procent současného stavu.

Také u nás se legislativa – inspirovaná původně velmi úspěšným britským zákonem z roku 2008 – aktuálně chystá. Ministerstva, průmysl, odbory a experti do zítřka připomínkují první návrh z dílny ministerstva životního prostředí. Vláda se zavázala předložit antifosilní zákon ve svém programovém prohlášení. Souhlasí s ním i opoziční TOP09 a KSČM.

Zákon ve spolkové zemi (jejíž součástí je průmyslové centrum Německa - Porúří) nařizuje vytváření a aktualizaci plánů jak snižovat spotřebu fosilních paliv. Kopíruje z Británie osvědčený model malé nezávislé kontrolní instituce sestávající z pěti členů a výkonného aparátu. Ta dohlíží na plnění zákona a poskytuje odbornou podporu.

Zákon zároveň říká, že samotné úřady spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko se musí fosilních paliv zbavit úplně a to už do roku 2030. Úřady tak půjdou příkladem soukromým firmám.

Severní Porýní-Vestfálsko má 17,8 milionů obyvatel, tvoří nevětší část HDP Německa (21 %) a vypouští třetinu německých emisí skleníkových plynů. Podíl průmyslu na HDP je téměř 30 % (odkaz je externí) a velmi se tak blíží České republice.

Britský antifosilní zákon má však mnohem více následovníků. Jen za minulý rok byla podobná legislativa schválena v Dánsku, Finsku a Francii. Dříve vznikly analogické zákony ve Švédsku či Rakousku. Legislativu podobnou britské připravuje Irsko, Malta a další státy.

K podobnému kroku se v programovém prohlášení zavázala i současná česká vláda ČSSD, ANO a KDU-ČSL.

Jiří Koželouh, programový ředitel Hnutí DUHA, řekl:

„Průmyslové srdce Německa postupně přestane nasávat ropu, plyn a uhlí. Ale rozhodně nepřestane tepat. Naopak se stane jedním z motorů moderní čisté ekonomiky, která potřebuje nejen hi-tech odvětví, ale také třeba tradiční strojírenské podniky, výrobu stavebních hmot a mnoho dalšího. Podobným motorem – zdaleka ne jen pro tuzemskou ekonomiku - se může stát i Česká republika. Prvním krokem by mělo být přijetí antifosilního zákona, který už platí nejen v Porúří, ale také v mnoha dalších evropských regionech.“