Naše komentáře

Experti a expertkyHnutí DUHA komentují aktuální dění ve společnosti:

Jiří Koželouh
Divočina na Šumavě je příležitost, ne hrozba

Pan senátor Tomáš Jirsa píše o katastrofě pro Národní park Šumava. Tou je prý vládou schválená novela zákona o ochraně přírody. Hnutí DUHA pak text obviňuje z prosazování divočiny. Má pravdu a zároveň neřekl nic nového a překvapivého – divočinu prosazujeme už léta. Proč? To není žádné tajemství. Ale věda to naopak je. Podívejme se na zjištění nezávislých expertů.

Renomovaná britská konzultační firma EFTEC hodnotila dva různé směry vývoje národního parku. Prvním z nich bylo dát větší prostor developerům, výstavbě a kácení stromů. To loni navrhovala skupina senátorů kolem pana senátora Jirsy.

Podle studie EFTEC by případné přijetí senátního návrhu zákona poškodilo ekoturismus a jeho rozvoj a devalvovalo by hodnotu národního parku jako populární oblasti s divokou přírodou. Tím by byla oslabena klíčová ekonomická hodnota mimořádné turistické a rekreační oblasti. Novela by pomohla vytvořit pracovní místa spojená s velkými stavbami, například lanovkou, většinou však krátkodobá a určená pro pracovníky odjinud. Poslanci novelu zamítli.

Druhým hodnoceným směrem bylo naopak přijetí návrhu na rozšíření divočiny. Ten využije růstu poptávky po ekoturismu a zážitkové turistice, vytvoří nové ekonomické příležitosti díky rozvoji turistiky v rozšířených oblastech divoké přírody a v jejich okolí, avšak nepodkope ekologickou integritu národního parku. Zákon ministerstva životního prostředí k tomu směřuje, pokud ovšem poslanci opraví závažné nedostatky, které by umožnily zbytečné kácení a betonování.
Ekonomičtí experti EFTEC také upozorňují, že 81 procent turistů podporuje bezzásahovost na více než 30 procentech rozlohy národního parku, že 68 procentům respondentů se nelíbily vykácené holiny a 52 procentům respondentů nevadil pohled na mrtvé stromy.

Lidé na jihu Čech si význam parku uvědomují. V průzkumu agentury STEM se 77 procent obyvatel Jihočeského kraje domnívalo, že šumavský národní park je díky přílivu turistů pro místní obce ekonomickým přínosem. Pouze necelá čtvrtina Jihočechů považuje národní park za překážku volnému podnikání.

Vyšlo 22. 5. 2015 v Právu (jihozápadní Čechy)

Martin Mikeska
Energetické družstevnictví

Domácnosti a firmy si budou moci brzo vyrábět svou vlastní elektřinu a ušetřit tak za energii ze sítě. Novela zákona o podporovaných zdrojích energie, kterou schválila sněmovna, jim to umožní – teoreticky. Aby se tak dělo reálně, musí stát přidat: připravit podmínky pro obecní a družstevní větrné a malé solární elektrárny. Za deset let by mohla jen z větru vzniknout každá dvanáctá kilowatthodina v síti.

Zákon – projde-li Senátem a podepíše-li ho prezident – umožní, aby si lidé mohli na střeše vyrábět vlastní elektřinu i bez živnostenského listu či licence k provozování elektrárny. Budou moci být zároveň připojeni k síti a odebírat z ní elektřinu, pokud jí nebude dostatek z panelů. Novela také zavádí podporu pro bioplynové stanice na bioodpad z domácností, zemědělství či potravinářství. Jen z potravinářského odpadu se v ČR dá vyrobit energie pro zhruba 120 tisíc domácností. Bioplynové stanice by mohly vzniknout prakticky v každém okresním městě.

Zásadní slabinou skoro hotového zákona však je, že zcela opomíjí nejlevnější zdroj čisté elektřiny – vítr. Kvůli podpoře jaderných a uhelných elektráren ani dnes ještě elektřina ze slunce a větru většinou nemůže konkurovat. Cena jedné kilowatthodiny větrné elektřiny od konce 80. let sice klesla na méně než desetinu, nové větrné elektrárny se však ještě asi šest až devět let bez určité podpory neobejdou. Prognózy pro solární elektrárny jsou asi o polovinu slibnější.
Stát by měl obcím a domácnostem pomoct a obnovit hodinové zelené bonusy. Ty se dobře osvědčily pro vodní elektrárny, protože pružně reagují na trh a minimalizují náklady spotřebitelů i státu. Ve spojení s aukcemi, se kterými začalo Německo, by byly dokonce ještě výhodnější. Některé projekty lze ale většinou podpořit už jen změnou legislativy – zavedením takzvaného net meteringu. Domácnost nebo energetické družstvo dostane právo si za každou kWh dodanou do sítě v době, kdy ji nepotřebuje, odebrat za mírný poplatek jednu kWh ze sítě ve chvíli, kdy ji naopak potřebuje. Elektrická síť tak funguje jako svého druhu záložní baterie.

Jak to zařídit, aby úspěch současné novely neskončil u pár ekologických a technologických nadšenců? Místo toho, aby ministr Mládek vymýšlel schovávačky pro dotace na nové jaderné bloky, měl by přijít s funkčním návrhem net meteringu nebo obnovit hodinové zelené bonusy. A s diskusí o druhé generaci obnovitelných zdrojů by měl začít co nejdříve.

Vyšlo 12. 5. 2015 v Lidových novinách

Jiří Koželouh
Po Koláčkovi už raději efektivně

Švýcarský soud udělil nepodmíněné tresty Antonínu Koláčkovi s kumpány. A všichni se asi trochu stydíme, že privatizační podvody v Mostecké uhelné za nás zatím musí řešit v cizině. Nicméně případ má ještě jeden rozměr, který přesahuje vytunelování jedné firmy.
Českou energetiku prakticky kontroluje několik lidí, kteří mají zájem na tom, aby dále plýtvala. Stát ale může říci, že se chce zbavovat závislosti na uhlí, ropě a plynu. Dobrým příkladem je Německo či Británie. Ostrované přijali rámcový zákon stanovující závazné tempo snižování fosilních paliv. Masivně zateplují. Německo má svoji Energiewende a rozvíjí čistou energetiku. Obě země se snaží cíleně proměnit energetický metabolismus své ekonomiky. Drama v Bellinzoně odhalilo také jeden fenomén.
Leitmotivem státní energetické koncepce je rozdělování trhu mezi několik velkých firem. Jako když se novelizoval zákon o obnovitelných zdrojích. Hlavním zaklínadlem byla záchrana spotřebitelů před vysokými cenami. A výsledek?
Dotovaná cena elektřiny pokračuje, ale jen pro velké firmy: spalovny odpadků a uhelné elektrárny. Proto je potřeba i u nás začít pracovat na tom, abychom si nemuseli vybírat mezi jedním megavýrobcem fosilní energie a druhým megavýrobcem fosilní energie. Stát může podporovat zateplování a zavést silnější energetické standardy domů pro mnohem menší spotřebu plynu a uhlí. Může investovat do veřejné dopravy, aby lidé nemuseli tolik jezdit autem a pálit dováženou ropu.
Může lidem usnadnit třídění odpadů a ušetřit tak cenné suroviny. Anebo – aniž by potřeboval rozdat korunu na dotacích – umožnit malé solární elektrárny na střechách.

Vyšlo 11. 10. v Hospodářských novinách

Vojtěch Kotecký
Ministerská malá domů

Na novém zákoně, co jej v pátek potvrdil Senát a který s konečnou platností ukončuje dotovanou výrobu elektřiny, je nejpozoruhodnější, že ji ani omylem neukončuje.
Ano, sakumprásk ruší podporu pro drobné technologie, jaké mohou používat rodiny nebo obce – solární panely na střechách domů, výrobu bioplynu z kejdy nebo obecní větrné elektrárny. Ale dál poběží dotace pro takzvanou kombinovanou výrobu v uhelných elektrárnách, pro velké spalovny odpadků a energii z důlního plynu.
Zákon je prostě malá domů provizorního ministra průmyslu a obchodu Jiřího Ciencialy. Vytlačuje z trhu nezávislé výrobce elektřiny, kteří by konkurovali velkým firmám. Členům Svazu průmyslu a dopravy, kde byl ministr ještě před pár měsíci místopředsedou, však nadále potečou miliardy korun.
Nejde přitom o žádnou maličkost. Dotační program pro velké firmy je v součtu dražší, než kolik by stálo pokračování v podpoře malovýroby energie z domácích, čistých zdrojů.
Cienciala dokonce vetoval návrh, aby se součástí zákona stal takzvaný net-metering, který lidem umožňuje vyrábět na střeše svého rodinného domu elektřinu v solárním panelu, aniž by od státu nebo od spotřebitelů dostali byť jedinou korunu podpory. Je to osvědčené a levné řešení, které se používá v zemích od Kalifornie po Dánsko. Jenomže by to také byla nepříjemná konkurence.
Původní zákon o podpoře zelené energie bylo potřeba pozměnit. Inovace byly rychlejší než legislativa, takže kolem roku 2008 namísto chytrých projektů začaly vznikat obří solární farmy na polích, ekonomika úplně zbytečně platila a několik výtečníků na tom příšerně vydělalo. Tady není a nebylo žádného sporu. Jenomže tuhle debatu už máme za sebou. Potřebujeme nové, smysluplné a levnější řešení. Rusnokova vláda však pod rouškou řešení slunečních trablů uchystala zátah ve prospěch několika svých favoritů mezi mamutími energetickými společnostmi. Profitují rovnou dvakrát. Nadále budou pobírat dotace a ubude jim konkurentů.
Stát by měl dělat přesný opak: snižovat spotřebu fosilních paliv. Česko trpí nechtěnou a nákladnou závislostí na ropě, plynu a uhlí. Loni každý den za jejich import utratilo více než půl miliardy. Ministři by měli přijít s chytrými programy, které budou rodinám a obcím pomáhat s domácí výrobou energie. Nikoli se zákonem rozdělujícím trh ve prospěch několika velkých hráčů.

Vyšlo 16. 9. v Hospodářských novinách

Jiří Koželouh
Tykačova-Putinova surov(inov)á politika

Díky bohu za záchvěv normality v pohnutých časech: premiér Rusnok dodržel slovo a vláda neschválila návrh surovinové politiky. Ale dokument tím nezmizel ze světa, na stůl jej má dostat vláda příští. Ještě předtím by se však měla politika bývalého ministra průmyslu Kuby přejmenovat ze surovinové na těžebnědovozní a její část o zdrojích tepla na Tykačův-Putinův pakt.

Podívejme se na dokument očima spotřebitelů. Co se výdajů za suroviny týče, utratí rodiny nejvíc za vytápění. Pačesova komise, která posuzovala energetické potřeby státu, došla přitom k závěru, že spotřebu tepla v českých domech lze zateplováním snížit o 60 procent. A zbytek že mohou s přehledem pokrýt solární panely na ohřev vody, domácí kotle na biomasu či obecní výtopny, tepelná čerpadla a další lokální obnovitelné zdroje. Na vytápění tedy nepotřebujeme dovážet drahý plyn ani rozšiřovat devastující uhelné doly.

Pokud je cílem surovinové politiky zajišťovat horentní příjmy těžařům typu Pavla Tykače, teplárnám Daniela Křetínského anebo posílat stovky miliard z českých peněženek podivným režimům do Ruska či Turkmenistánu, pak je návrh ministerstva průmyslu na místě. Jde-li však o zajištění tepla a snížení účtů domácností a firem i závislosti státu na stále dražších fosilních palivech, pak by jejím nejpřednějším cílem měla být rozsáhlá a dlouhodobá Zelená úsporám.

Proto Hnutí Duha už předloni navrhlo, aby stát vyčlenil peníze na její pokračování. Spolupracovalo na tom s městy a obcemi, podnikatelskými svazy, bytovými družstvy a odbory. Povedlo se: loni parlament přijal příslušný zákon a Nová zelená úsporám právě odstartovala. Ke kýženému výsledku však jeden sebelepší program nestačí. Jiná opatření totiž kocourkovsky směřují docela jinam. Sněmovna například nyní právě odhlasovala, že má být ukončena podpora domácích a obecních zdrojů čisté obnovitelné energie, ale mají pokračovat dotace velkému průmyslu pro spalování uhlí a odpadků. V rozhádaném státě chybí všestranně respektovaná strategická shoda na snížení závislosti na drahých a špinavých fosilních palivech, kterým už zvoní hrana.

V Británii to vyřešili originálně – a inspirovali i další evropské státy. Přijali zákon, který závazně stanoví směr a tempo, jakým se bude země zbavovat závislosti na uhlí, ropě a plynu, modernizovat ekonomiku a dávat firmám perspektivu. Shodla se na něm vláda s opozicí, průmyslem i odbory. A fosilní zákon nezůstal bez povšimnutí ani u nás. Všechny parlamentní strany s výjimkou ODS už oficiálně deklarovaly zájem debatovat o jeho obsahu. Po volbách budou mít politici možnost jej předložit. Pokud ovšem se ještě vůbec dokážou na čemkoli – lidem prospěšnému – domluvit.

Vyšlo 23. 8. 2013 v Hospodářských novinách

Jiří Koželouh, Barbora Hanžlová
Bez obnovitelných zdrojů nám může být ještě zatraceně horko

Je potřeba promyšleně a dlouhodobě snižovat vysokou spotřebu energie a fosilních paliv v naší ekonomice. Naše vlády doposud dělaly spíš opak.

Vlny veder budou v příštích třiceti letech častější a tvrdší. Tomu už se nevyhneme. Dostatečné snížení emisí skleníkových plynů – které odstartuje nyní – však přispěje k následné stabilizaci. Vyplývá to ze studie, kterou publikovali vědci z Potsdam Institute for Climate Impact Research (1). Badatelé Max Planc Institute zase zjistili, že vedra a sucha snižují schopnost ekosystémů pohlcovat oxid uhličitý. A tím ještě urychlují oteplování planety (2).

Česko letos v létě postihly napřed povodně a pak sucha a vedra. Označit za jejich jednoznačnou příčinu klimatickou změnu by bylo příliš divoké. Ale citované výzkumy ukazují, že na podobné extrémy si musíme zvyknout i u nás. A že v případě dalšího vypouštění emisí bude k podobným neštěstím docházet častěji a budou zasahovat více a více lidí.

Nabízí se tedy otázka, zda se Česko na tuto situaci připravuje a zároveň dělá něco pro to, aby nebyla tak dramatická. On je totiž rozdíl mezi suchem trvajícím 14 dní a měsíc nebo mezi jednou povodní a povodněmi dvěma. Nedávno si bývalý hlavní ekonom Světové banky Nicholas Stern posteskl s odkazem na svou slavnou zprávu o ekonomických škodách z dopadů změny klimatu: „Mám to špatně – bude to mnohem, mnohem horší (3).“ Přitom už v roce 2006 se svým týmem spočítal, že pokud necháme vypouštění emisí – a vyvolaným změnám podnebí – volný průběh, přímé finanční škody budou činit asi 11 % globálního HDP. Potřebné a včasné snížení emisí však vyjde pouze na 1 procento světového ekonomického výkonu (4).

Na častější vedra se tedy musíme připravit. Klimatizace je drahá a energeticky náročná. Fosilní paliva jsou čím dál dražší. Obyvatel bytu či domu – který si ji pořídí – tak bude platit každé léto vyšší a vyšší účet. Elegantním řešením je zateplení domu. Tlustá vrstva izolačního materiálu udrží v zimě teplo vevnitř a v létě zase venku. Další úpravy – jako venkovní žaluzie – pomohou ještě víc. Nebo pasivní domy – jsou vymyšlené tak, aby v zimě topily a v létě chladily s minimální potřebou energie.

Zaizolované domy s  kotly na biomasu, tepelnými čerpadly či malými solárními elektrárnami jsou „win-win“ řešením. Nejenže pomáhají snižovat emise skleníkových plynů a přispívají tak k omezování dodatečných vln veder v budoucnu. Program na energetickou renovaci domů Nová zelená úsporám – pokud bude dlouhodobý a bude mít řádově větší rozpočet než nyní – rozhýbe stavebnictví a přidružené obory, vytvoří nové pracovní příležitosti a přinese na daních, nevyplacených dávkách a úsporách za energie zpět miliardy do veřejných i rodinných rozpočtů (5).

Ale samotné renovace domů nás před horkem neuchrání. Z pasivního domu stejně musíme někdy vyjít na rozpálenou ulici. A lidé v rozvojových zemích závislí na zemědělství se v případě dlouhého sucha ani nenajedí.

Je potřeba promyšleně a dlouhodobě snižovat vysokou spotřebu energie a fosilních paliv v naší ekonomice. Naše vlády doposud dělaly spíš opak. Exministr průmyslu za ODS Kuba předložil energetickou koncepci a surovinovou strategii založené na pokračování fosilní závislosti a těžbě, kde to jen jde. Vláda Jiřího Rusnoka v demisi zase prosazuje ukončení podpory obnovitelným zdrojům elektřiny a zároveň pokračování podpory pro spalování odpadků a uhlí. Ale poslanci mají právě dnes možnost návrh zákona změnit, škrtnout dotování spaloven a zachovat rozumnou podporu domácím a obecním zdrojům čisté elektřiny (6).

Jiří Koželouh, energetický expert Hnutí DUHA
vyšlo na blogu Klimatické koalice na Ihned.cz, 18. 8. 2013

(1) http://iopscience.iop.org/1748-9326/8/3/034018/pdf/1748-9326_8_3_034018.pdf a http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/zpravy/studie-na-zastaveni-extremnich-v...
(2) http://www.mpg.de/7501454/weather-extreme_carbon-cycle_cimate-change a http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/klimaticke-zmeny-zpusobuji-ext...
(3) http://www.theguardian.com/environment/2013/jan/27/nicholas-stern-climat...
(4) Stern, N., et al. (2007): The economics of climate change: the Stern Review, Cambridge University Press, Cambridge.
(5) http://www.hnutiduha.cz/sites/default/files/publikace/2013/prinosy_zatep...
(6) Aktuální připomínky Komory OZE k návrhu novely zákona o podporovaných zdrojích energie: http://www.komoraoze.cz/Komora_OZE/Aktualne_files/Prezentace_6-8-2013.pdf

Vojtěch Kotecký
Rusnokova ofenzíva

Tak to bych taky rád věděl. Přibližně tohle mě napadlo, když si redakce Literárek vyžádala komentář, jak se bude nový kabinet Jiřího Rusnoka starat o čistý vzduch, zdravou krajinu nebo recyklaci názor odpadků.

Věru není snadné psát rozumný komentář, jak bude vypadat ekologická politika ministrů, o kterých nikdo neví, jestli ve svých křeslech vydrží deset dní, nebo deset měsíců. Nechme teď stranou, že země řízená takovým kabinetem má dvě možnosti: buďto se odloží důležitá rozhodnutí, nebo vláda naopak urychleně udělá zásadní kroky jenom proto, aby je o pár měsíců později nějaký nový premiér opět otočil.

Programové prohlášení Rusnokova kabinetu na papíře vyhlíží docela rozumně. Leitmotivem bude pokračování Zelené úsporám. Prezidentovi ministři dokonce přišli na originální nápad, kde na ni vzít peníze – odčerpají konta Lesů České republiky. Na první pohled to možná vypadá jako tunelování české krajiny, ale ve skutečnosti jde o celkem chytrý plán. Státní lesy vydělávají peníze na pěstování dřeva. Správné by bylo investovat je zpátky do služeb pro výletníky a ochrany přírody. Jenomže kvůli obskurní legislativní chybě se na účtech státního podniku za léta nahromadily miliardy korun, které nešlo použít. Investovat velkou část do programu, který statisícům domácností pomůže snížit nechtěnou závislost na vytápění drahými a špinavými fosilními palivy, je patrně nejlepší řešení. Vládní program obsahuje ještě pár dalších dobrých bodů, například podporu recyklace novým zákonem o odpadech. Potud celkem dobré.

Necháme-li chvíli stranou principiální pochyby o ústavnosti celého Rusnokova projektu a diskuse o hranicích parlamentní demokracie, vyvstávají nicméně pochybnosti, které souvisejí se zásadní otázkou: komu vlastně chce prozatímní vláda sloužit?

Prezident už několik měsíců trpí obsesí plavebním kanálem Dunaj–Odra– Labe a nakazil tím i svůj kabinet, který už anoncuje, že chce začít s přípravou plánů. Tak, jako intelektuální cvičení o mezích megalomanie to bylo pěkné a teď zpátky do skutečného světa. Superprojekt za 300 miliard se konat nebude. Tenhle nápad se vrací už nějakých 160 let a po přepočítání nákladů i škod jej vždycky opět a opět shodili ze stolu. Šéfům dodavatelských firem se perspektiva zakázky na léta nesporně líbí. Stovky kilometrů konstrukcí by však proměnily moravskou krajinu, život v obcích i městech. Navíc kanál je fantasticky drahý. Jedna dopravní stavba středního významu by na léta odčerpala peníze určené na lepší tratě a vlaky, obchvaty měst i opravy silnic. Přitom ke stejnému účelu shodně poslouží řádově levnější modernizace některých železnic.

Druhou ilustrací budiž Rusnokova personální politika. Křeslo ministra životního prostředí původně nabídl Radku Špicarovi – chytrému, vzdělanému a rozumnému ekonomovi, jehož angažmá by ovšem mělo jeden důležitý háček. Je viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy. Když odmítl, resort průmyslu a obchodu dostal jeho kolega, další viceprezident stejné organizace Jiří Cienciala.

Rusnok očividně chce ministry, kteří vědí, co dělají – ale příliš se nestará, aby nevyvolávali pochybnosti, jestli ve svém úřadě hájí zájem státu, nebo někoho jiného. Špicar nebo Cienciala by patrně byli dobří ministři, leč viceprezident Svazu průmyslu dost dobře nemůže být regulátorem svých vlastních členů.

Perfektně se to ostatně ukázalo hned u prvního zákona, který kabinet schválil. "Vláda omezuje podporu pro obnovitelné zdroje energie," anoncovali ministři v tiskové zprávě. Nemluvili úplně pravdu. Schválili totiž Ciencialův návrh, který skutečně vyškrtne veškerou podporu pro rodinné a obecní projekty – solární panel na střeše, malou vodní turbínu v náhonu bývalého mlýna, obecní větrnou elektrárnu. Ale nadále nerušeně poběží pro obří spalovny odpadků nebo pro výrobu energie z důlního plynu, na jakých profitují teplárenské nebo uhelné společnosti. Nebo ještě jinak: ministr vytlačuje z trhu drobné výrobce elektřiny, kteří by konkurovali velkým firmám, ale státní pomoc pro členy svého svazu ponechá.
Což vypadá spíše jako lobbistická vláda než coby kabinet odborníků.

O autorovi: Vojtěch KOTECKÝ, Autor je programový ředitel Hnutí DUHA, české ekologické organizace.
Vyšlo 8. 8. 2013 v Literárních novinách

 

Vojtěch Kotecký
Rodinnou energetickou koncepci

Vláda ve středu začne jednat o Státní energetické koncepci. Ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba by měl pro začátek udělat jeden krok: přejmenovat ji na Rodinnou energetickou koncepci.

Vážně, pomohlo by to. Ministerští úředníci by potřebovali novou perspektivu. Připomínala by jim, komu má chystaná koncepce v posledku sloužit.

Na důležitá rozhodnutí v české energetice má nehorázný vliv ČEZ i lobbisté velkých uhelných společností. Nicméně řada lidí na ministerstvu průmyslu a obchodu skutečně dělá svoji práci podle nejlepšího vědomí a svědomí. Opravdu promýšlejí, jak složit dohromady funkční energetickou soustavu, která bude rozumně šlapat. Hoď do toho pár uhelných dolů, něco atomových reaktorů nebo nový plynovod, poskládej sítě a propočti záložní zdroje. Můžeme mít jiný názor na konkrétní řešení - třeba jestli městské výtopny má pohánět uhlí z povrchového dolu, nebo raději domácí biomasa jako tu, která zásobuje 85 procent bytů v Třebíči. Nicméně ti lidi vědí, co dělají. Energetickou koncepci státu.

Koncepce pro stát - nebo pro rodiny?

Nějak se z toho však vytratil účel. Smyslem koncepce přece není, aby stát měl levnou a čistou energetickou soustavu (levnou a čistou). Účelem je, aby lidé měli doma teplo, mohli svítit a prát, aby továrny mohly vyrábět a doprava jezdit (levně a čistě).

Energetická koncepce by tohle měla zajistit. Jejím konečným klientem by neměl být český stát, nýbrž české rodiny.

Na první pohled to vypadá jako slovíčkaření. Aby lidé mohli doma svítit, musí nám šlapat elektrická soustava, nebo snad ne? Sémantický rozdíl však má velký vliv na praktické rozhodování. Perspektiva rodin je totiž ledaskdy úplně jiná než perspektiva teoretiků na Kubově úřadu.

Především Státní energetická koncepce, která na energetiku pohlíží, ehm, očima státu, neřeší problémy, které tíží domácnosti v každodenním životě. Vyrábí energii, aby naplnila bilanci – nikoli aby u Nováků bylo teplo a světlo. Snižuje smog, aby splnila evropské normy – nikoli aby Novákovi dýchali čistý vzduch. Ropou se zabývá, abychom měli plné zásobníky – nikoli aby Novákovi platili menší účty u pumpy.

Celý článek >>