Povodně a krajina

Záplavy připravují lidi o život a způsobují miliardové škody. Hnutí DUHA i další odborníci upozorňují, že velká voda není způsobena pouze silnými dešti. Má rovněž důležité ekologické příčiny. Sílu povodní totiž zvětšuje špatný stav české krajiny.

Koryta a nivy řek

Povodně zhoršují narovnaná koryta, kterými povodeň rychle – a tedy s větší silou – proudí do nížin. Během dvacátého století se celková délka českých řek a potoků zkrátila o třetinu.
Rozorány nebo zastavěny byly říční nivy s mokřady a loukami, takže voda se nemá kam neškodně rozlévat. Při povodních v červenci 1997 poslední tři komplexy lužních lesů a luk na Moravě – soutok Dyje s Moravou a chráněné krajinné oblasti v Poodří a Litovelském Pomoraví – zachytily více vody než všechny přehrady v povodí Moravy a Odry dohromady.

Zemědělská krajina

Vinou průmyslového zemědělství zmizely z polí přirozené bariéry: remízky, meze, louky, pastviny, mokřady, rybníčky, stráně a sady. Voda, kterou nemá co zachytit, z rozlehlých lánů snadno odtéká. Orná půda u nás tvoří 72 % zemědělských pozemků, zatímco průměr zemí EU činí 60 %.

Výstavba na březích

Účinek povodní zvyšuje budování dalších domů a zemědělství právě v říčních nivách, kde je vysoké riziko záplav. Územní plány obcí by měly s tímto nebezpečím počítat: břehy řek ponechávat volné a výstavbu i hospodaření směřovat na výše postavená místa.

Ochrana proti povodním

Řešením je obnova zeleně a malých mokřadů v krajině či přirozených koryt potoků a řek i odpovědná výstavba.

Ani sebelepší přirozené nivy nemohou zcela zabránit záplavám při katastrofálních deštích. Omezují však sílu povodně a zpomalí ji. Zároveň se musí stavět místní hráze, které chrání jednotlivé obce. V případě potřeby je mají doplnit řady takzvaných suchých poldrů, které zůstávají prázdné a pouze v případě povodně se zaplní, aby dočasně vodu zadržely, nebo systémy malých retenčních nádrží.