Uhelné elektrárny a doly

Obstarožní uhelné elektrárny jsou hlavním zdrojem českých exhalací oxidu uhličitého. Povrchové doly zase převracejí krajinu v Podkrušnohoří vzhůru nohama.

Sedmnáct velkých elektráren vypouští 48 milionů tun oxidu uhličitého ročně, tedy více než třetinu domácího znečištění. Odpovídá to zhruba 24 milionům osobních automobilů: asi šestinásobku počtu, který jezdí po českých silnicích. Samotný ČEZ vypouští 35 milionů tun za rok – přibližně tolik, jako činí kompletní emise Litvy, Lotyšska a Estonska dohromady.

Nová generace

Životnost velké části českých uhelných elektráren v příštích patnácti letech skončí. ČEZ představil plán jejich náhrady, který opět počítá hlavně s hnědouhelnými zdroji – sice poněkud modernějšími, ale pořád hlavně hnědouhelnými. Domácí energetika by tedy na další desetiletí zůstala zaměřena na nejšpinavější palivo.

Nikdo nepochybuje o tom, že u nás vyroste ještě jedna generace konvenčních elektráren. Ale kolik jich bude? Hnutí DUHA prosazuje, aby stát stanovil pravidla, která ČEZ přimějí k náhradě uhlí alespoň v některých blocích čistějšími palivy: zemním plynem, černým uhlím nebo spalováním energetických plodin.

Podkrušnohoří

Více než 80 měst a obcí v Podkrušnohoří padlo za oběť povrchovým dolům. Někteří lidé se za život museli stěhovat i třikrát, protože rypadla za pár let doputovala také k jejich novému domovu. Proto v roce 1991 vláda stanovila takzvané hranice, za které nesmí těžba postoupit. Takzvané limity těžby chrání zbývající vesnice v uhelné pánvi před zbouráním.

Ohrožené obce

Ale uhelné společnosti teď požadují zrušení této ochrany. Doly by pak mohly připravit o domy téměř 2000 lidí. Další obce by tak následovaly osud Libkovic, jež padly na začátku devadesátých let. Nejvíce ohrožený je Horní Jiřetín a Černice nedaleko Litvínova.

Obnovením bourání obcí kvůli uhelným dolům by se sever Čech vrátil o patnáct let nazpět, do časů bezohledného rozvoje za každou cenu. Do doby, kdy uhlí mělo přednost před lidmi.