Nelidské jednání policie na Šumavě

Nelidské počínání policistů na Šumavě, které před několika dny kritizoval i Český helsinský výbor, nadále pokračuje.

Schránka důvěry

Pro lidi, kteří zažili protiprávní jednání ze strany policie, zřídil Ekologický právní servis (EPS) „schránku důvěry“.  Na adrese policejni.zakrok@gmail.com se pak během prvních 5 dnů sešlo deset unikátních stížností a několik dalších podpůrných svědectví.

EPS ve spolupráci s postiženými lidmi podali již několik trestních oznámení. Společně s Hnutím DUHA pak EPS žádá okamžité odvolání velitele zásahu na Šumavě i krajského policejního ředitele.

• Na stránce http://www.sumavapro.cz/vyzva-policejnimu-prezidentovi/, k tomu můžete vyzvat policejního prezidenta i vy.

Nelidské jednání

Výpovědi účastníků nenásilné blokády kácení v NP Šumava.

Alexandra Mateásková

„Měla jsem ruce v trubce. Policisté, kteří přišli s rozbrušovačkou mě uráželi sexistickými poznámkami. Řezali aniž mohli vědět, kde mám prsty. Jeden z nich mi řekl, že je možné, že mi ruce uřežou. Na ruce mi létaly jiskry, strašně mě to pálilo, křičela jsem a oni jen přitakávali, že to bude pálit a že je to nebezpečné. Volala jsem o pomoc.  Nějaká žena za páskou křičela, ať přestanou a začala se hlasitě modlit otčenáš. Na to policisté reagovali smíchem.
Od stromu mě zvedali nějakým bolestivým hmatem za spodní čelist a uchopili mě pak za paže a táhli mě. Po pár metrech mě položili obličejem dolů a nasadili mi pouta, i když jsem nekladla  žádný aktivní odpor. Pamatuju si pak, že mě nesl jeden policista tak, že mě to nebolelo. Všichni ostatní mě nesli tak, že mi vyvraceli ruce za zády bolestivě v ramenou, a zároveň mě nechali celou vahou viset na poutech, tím mi způsobovali hroznou bolest a úplně zbytečně.
Jednu chvíli mě tím, jak mne nesli částečně i za mikinu, začali u krku dusit, volala jsem, že se dusím a jeden z policistů řekl, že ona se asi doopravdy dusí a položili mě a já se mohla nadechnout.
Jeden z policistů, kteří mě nesli, mi držel levou nohu dokonce tak, že se mi rukama zarýval do lýtka a holeně - způsoboval mi tak zřejmě vědomě bolest, protože na druhé noze, kterou mi držel jiný policista, jsem žádnou bolest nepociťovala. 
Když se mnou překračovali velkou prohlubeň, domluvili se a skočili. V tu chvíli mi vyvrátili ramena tak, že jsem se vysmekla a bolestí zakřičela, až mi vytryskly slzy. Dívali se, zda jsem při vědomí. Jeden z policistů se ke mně sklonil a řekl, že mrkám, takže je vše v pořádku. Dál mě nesli na cestě. Chtěli mě položit, ale někdo zavelel, že až kousek vedle. Byla tam kaluž vody. Položili mě do ní obličejem a celou přední stranou těla. Chtěla jsem se zvednout, ale řekli, ať zůstanu ležet. Tak mě asi půl minuty nechali ležet, spoutanou a namočenou. Teprve pak mě zvedli a nesli dál a opět položili do jiné kaluže. Byla jsem mokrá skrz oblečení až na tělo a měla jsem mokré i vlasy a obličej. Když mě nesli, voda ze mě jen crčela. Někdo se nade mnou u té druhé kaluže zřejmě skláněl, možná mě chtěl otočit nevím, ale slyšela jsem jen něčí pokyn, že se nade mnou nikdo sklánět nemá.
Když mě donesli k autu, říkala jsem, že jsem celá mokrá a že se chci převléct. Nato mi oznámili, že to není možné, že jsem zajištěná. Svou prosbu jsem opakovala, ale nikdo ji nebral na vědomí. Zřejmě veliteli zásahu jsem říkala, že mě celou namočili, on odpověděl, že jsem byla mokrá už před tím. Chtěla jsem jít potom na slunce, asi jeden metr, abych aspoň neseděla mokrá ve stínu, ale nedovolili mi to. Po nějakém čase přišla část jiné jednotky a ti mě už dovolili stoupnout si na slunce.
Posléze se mnou začali sepisovat nějaký protokol a ptali se na utržená zranění. Odpovídala jsem, že mě bolí zápěstí a že ho mám patrně zraněné. A že jsem byla schválně máčená ve vodě. Na to policistka odpověděla, že to není zranění a že na to nemá kolonku v protokolu.“

Jan Skalík

„Jeden policista, který neměl na uniformě číslo a odmítl mi ho sdělit, ke mně přistoupil zezadu, oběma dlaněmi mi zakryl nos a ústa a zatlačil tak, že jsem nemohl dýchat. Druhý mě chytil jednou rukou za hrtan a silně zmáčknul. Zároveň co mě opakovaně dusili i škrtili, mě další policista silně bolestivě tlačil prsty za čelistním kloubem. Při tomto posledním zákroku mi ještě jiný policista stoupnul jednou nohou plnou vahou na levé lýtko. Při těchto zákrocích jsem hlasitě křičel, čemuž nečinně přihlíželi zbývající policisté, včetně členky antikonfliktního týmu. Jeden ze členů informační služby NP mi nasypal za krk mravence.
Pak mne policisté srazili na břicho, vlastními těly mne zalehli a přivolali dřevorubce s motorovou pilou. Ten ji nastartoval. Cítil jsem podle hluku, že je lišta motorové pily asi metr od mojí hlavy. Když jsem se z obavy, že mne smrtelně zraní uvolnil, tak mi policisté velmi hrubým způsobem nasadili pouta, příliš těsně, tak že mi způsobili zejména na levé ruce pohmožděniny a odvedli mne. Několikrát jsem žádal o uvolnění příliš utaženého pouta, ale bylo mi řečeno, že to nemohou odemknout.
Když jsem na příjezdové komunikaci žádal přítomné turisty, ať zavolají právníka, byl jsem jedním z policistů, kteří mne vedli, povalen do trávy. Pak jsem byl převezen do služebny v Sušici. Přes moji žádost mi nebylo umožněno použít telefon a zavolat právnímu zástupci.“